Milan Šmíd strana 4 z 4

Od 26. června je tomu rok, co vypukla první německo-polská mediální přestřelka. Vyvolal ji komentář deníku Tageszeitung Nové polské brambory. Autor v něm reagoval na zhoršující se polsko-německé vztahy poté, co ve volbách v roce 2005 zvítězila v Polsku strana Právo a spravedlnost bratří Kaczynských. Po otištění článku polský prezident zrušil plánovanou návštěvu v SRN a Poláci chtěli autora komentáře Petera Köhlera žalovat.

Ubývá televizních diváků, lidé tráví méně času před televizní obrazovkou – takové je poselství vícera novinových článků těchto dnů. Některé z nich mě dokonce citovaly, přestože jsem pouze deklaroval obecně známé příčiny, o kterých se ví, že konzumaci televizních programů snižují.

Koncem týdne, ve čtvrtek a pátek 21. - 22. června, zasednou v Bruselu prezidenti a šéfové vlád členských států EU, přičemž jedním z bodů jednání tohoto summitu EU bude otázka, jak dál s neúspěšným projektem evropské ústavní smlouvy, které se teď namísto euroústava bude říkat eurosmlouva. Ještě vloni, před německým předsednictvím Rady EU se objevovaly návrhy, že ústavní smlouva by se měla oprášit a pozměnit tak, aby se její přijetí, ratifikace, případně všelidové hlasování daly ukončit v roce 2009 - současně s volbami do Evropského parlamentu.

Přístup, jaký zvolila média při informování o debatě v druhém čtení senátního zákona o Ústavu paměti národa, mi připomíná chození kolem horké kaše. Téměř nic z debaty se neobjevilo ani ve víkendovém, ani v pondělním tisku, nepočítám-li komentář Petra Uhla v Právu. Přitom právě analýza obecné rozpravy ve druhém čtení zákona nabízí ne jeden, ale hned několik námětů na komentáře.

O tom, že fotbalu a televizi rozumí každý, se můžeme každodenně přesvědčit v hospodách, kavárnách, či jiných restauračních zařízeních, která v Česku tradičně slouží jako místa široké výměny názorů na cokoli, politikou počínaje a vrtochy počasí konče.

Dnes už víme, jak to bylo s fotografiemi mrtvého těla hudebního skladatele Karla Svobody. Ze služebního počítače je zcizil a deníku Blesk prodával policista, podpraporčík A.S. Dostal okamžitý vyhazov bez odstupného a bude rád, když ho soud nepotrestá. Uznání patří kriminalistům, kteří dokázali dohledat zničenou SIM kartu, s jejíž pomocí chtěl podpraporčík zamaskovat svoji identitu. Aby informace byla úplná: ze slíbených dvaceti tisíc korun A.S. zinkasoval jen zálohovanou polovinu.

Bývalý ředitel vydavatelství Melantrich Jaroslav Šalda (1880-1965), ve svých pamětech (Budování tisku za Rakouska, ČSR a jeho obrana… nakladatelství Eva, 2002) na str. 188 píše:

Média mají novou aféru: obvinění senátora, předsedy KDU-ČSL a místopředsedy vlády Jiřího Čunka z přijetí půlmilionového úplatku od realitní kanceláře HB Real. Pro informaci: firma HB Real se společně se vsetínskou radnicí v letech 1999-2001 podílela na privatizaci bytů, kterou od krachující vsetínské Zbrojovky vykoupilo město a následně prodávalo nájemníkům. Obvinění vychází z faktu, že firma HB Real v únoru 2002 vybrala ze svého účtu 499 tisíc korun, a že o několik dní později Jiří Čunek sumu jen o málo nižší uložil na svůj účet.

Když po několika letech zdráhání britští poslanci svolili k tomu, aby jejich jednání přenášely nebo zaznamenávaly televizní kamery, vymínili si, že "přenos podá nepřikrášlenou zprávu o jednání, bez subjektivních komentářů a režijních a střihových postupů zaměřených spíše na zábavu než na informaci o jednání.“