Marie Třešňáková strana 4 z 5

Praha – Tančící dům se změnou majitele změnil i přístup k veřejnosti. Pražská správa nemovitostí, jako nový majitel, pronajala některé prostory Galerii Art Salon S, zatím sice na přechodnou dobu, ale uvidí se. Nově otevřená výstava WHO CARES by EPOS 257, jejíž vernisáž proběhla za velikého zájmu, je možná předzvěstí, že by zde mladé, progresivní umění v POP UP Galerie v Tančícím domě, mohla být nastálo. Výstava dynamického výtvarníka, který se schovává za maskou a jménem Epos 257, bude k vidění do 31. března.

Režisér Jason Reitman získal přízeň diváků především díky filmům Juno a Lítám v tom, byly vtipné a zábavné. Bohužel tyto dvě složky, tak potřebné pro divácký úspěch, se v posledním počinu nazvaném Prodloužený víkend (Labor Day) kamsi vytratily. Na základě úspěšného románu od Joyce Maynard vypracoval Reitman scénář, jehož prostřednictvím chtěl diváky zaujmout tím, že úplně nebude jasné, co lze očekávat. K tomuto cíli se docela zdatně přiblížil zvolenou formou filmového vyprávění.

Praha - Jedna z nejpozoruhodnějších budov polistopadové éry Tančící dům byl vždy pro nás, smrtelníky, vlastně nedobytnou pevností. Jeho nápadité linie jsme mohli obdivovat jen zvenčí, pokud jsme neměli co do činění s CBRE Global Investors nebo pár zbytečných tisíc na malou večeři v restauraci v nejvyšším patře. Původní přání autorů osobité architektury Vlada Miluniče a Franka Gehryho, aby byl tento dům plný umění a nekonvenčních setkání, nebylo z finančních důvodů možné realizovat, protože nějak se ty náklady vrátit musely. Ochutnávku toho, jak by to také mohlo vypadat uvnitř, kdyby prostory nebyly obsazeny pouze úředníky, poskytl nyní, alespoň na chvíli, nový majitel.

Ústí nad Labem - Činoherní studio, které začalo svou historii psát v roce 1972, zahraje v pátek 31. ledna pravděpodobně poslední představení. Na základě kontroverzního rozhodnutí ústeckého magistrátu o nepřidělení dotace do společné rakve s Romeem a Julií ulehne zřejmě i celé divadlo.

Naprosto nechápu, kde se v žánrovém označení filmu Blízko od sebe (August: Osage County) vzalo slovíčko komedie, protože krutější vztahovou hru jen těžko nalezneme. To, že jsou některé dialogy překvapující, chytré a absurdní až k smíchu, ještě neznamená, že nám tvůrci předkládají něco komického. Naopak, Blízko od sebe můžeme směle označit za tragédii až antických rozměrů, neboť determinace osob je nepřekonatelná, pro nikoho není východisko. Ani útěk z manželství či ze života není řešení. Všichni živí či mrtví zůstanou poznamenáni a uzavřeni ve svém osudu.

Těžko říct, co vedlo k tomu, že snímek Špinavý trik posbíral 10 nominací na Oscara, nejvyšší možné ocenění ve světě filmu. Přestože se jedná o slušný film, řemeslně dobře natočený s výraznými hereckými výkony a slušným scénářem, nic tak zvlášť oslňujícího se ale nekoná. Možná to zapříčinil fakt, že se dotýká ne příliš vzdálené americké historie, do které se v tomto případě neblaze zapsaly praktiky FBI. Tudíž Američany oslovuje více, než zbylý svět.

Nový rok přinesl do české filmové distribuce několik velice zajímavých a kvalitních amerických filmů, které z většiny vycházející ze skutečné události. Jedním z nich je Klub poslední naděje, jež poutavě zpracovává příběh texaského rodáka Rona Woodroofa, elektrikáře a příležitostného jezdce rodea. V roce 1985 mu doktoři diagnostikovali AIDS a předpověděli, že mu zbývá nanejvýš 30 dnů života. Dosud lehkovážný a bezstarostný Ron však nehodlal takový rozsudek smrti přijmout a začal hledat alternativní cesty k léčbě nemocí způsobených virem HIV. Jeho čistě osobní zájem přerostl v otevřený boj jedince se společností. Ron, aniž by o to vědomě usiloval, se stal bojovníkem za důstojnost, vzdělání a společenské přijetí HIV pozitivních pacientů.

Do Amerického centra v Praze doputovala výstava fotografií Petra Našice, na kterých zachytil zrcadlení na fasádách newyorských mrakodrapů. Ačkoli by se mohlo zdát, že milionkrát vyfocený New York již ničím nemůže překvapit, Našicův přístup odhalil, jak konstatovali samotní Američané, díru na trhu (v tomto případě je myšlena oblast pohlednic). Výstavu Mirrors in N. Y. lze v Americkém centru, Tržiště 13, Praha 1 navštívit do 28. února.

Dospívání, vzbouřené hormony, probouzející se city, první láska, poněkud trhlá, ale fungující rodina, krásná krajina, dramatická doba, to vše vhodně zkombinované, zabírá. Filmaři to vědí a ví to i Jiří Vejdělek. Osvědčené atributy, stoprocentně přinášející divácký zájem, nemohl nechat režisér, toužící po úspěchu, ladem. Bez skrupulí i bez ohledu na dřívější zpracování řečeného se chopil jednotlivých ingrediencí, které ve vlastním scénáři naskládal k sobě a zabalil do úhledného balíčku. Bohužel, jak se poměrně často stává, chceme-li získat ocenění lacino, obal slibuje o mnoho více než samotný obsah.

Londýn - Kdybychom se chtěli dopídit věku jedné z nejslavnějších fiktivních literárních postav, zjistili bychom, že nejslavnějšímu detektivovi Sherlocku Holmesovi by v roce 2014 bylo 160 let. Přestože se autor příběhů sir Artur Conan Doyle přesnějšímu udání data vždy vyhýbal, ve své povídce ze sbírky Poslední poklona zasazuje Holmesovo narození do roku 1854. Ovšem první příběh s geniálním detektivem spatřil světlo světa v povídce Studie v šarlatové v roce 1887.

Praha - Příjemné zakončení vánočního volna může obstarat i naučná architektonická procházka. Nepříliš náročná, ale o to příjemnější by mohla být například po pražských Vinohradech, od Vinohradské vodárny, kolem Husova sboru, přes ulice Dykovu, kde se kromě jiných zajímavostí v čísle 14 v roce 1966 konala ustavující schůze Divadla Járy Cimrmana, kolem moderní výstavby na pozemku vyhořelého vinohradského pivovaru, do Hradešínské ulice, ve které se skví Kotěrova vila i dům jeho kolegy F. A. Libry, dále v ulici Na Šafránce je možné si prohlédnout Librovu tzv. Kolonii svobody. Nedaleko od domů v Hradešínské ulici se nachází zrekonstruovaný ateliér význačného českého sochaře Ladislava Šalouna ve Slovenské ulici č. 4. A procházku je možné zakončit v Ruské ulici, která nyní již spadá pod Vršovice, kde v domě před tramvajovou zastávkou žil slavný dirigent Václav Talich. Malou ochutnávku spojení příjemného s užitečným najdete v naší galerii.

Začaly to Klarinety. Úplně na začátku divadla, které v průběhu let zažilo své silné okamžiky, ale také ty slabší, stál Jiří Suchý spolu s Helenou Philippovou, Ivanem Vyskočilem a Vladimírem Vodičkou. Devátého prosince roku 1958 otevírali inscenací Kdyby tisíc klarinetů prostor malý, ale útulný a nápaditý. Sálu vtiskl charakteristickou podobu s pruhovanými tapetami Jiří Suchý a s ostatními spoluzakladateli mu do vínku dali tvořivost a nekonvenčnost. O rok později se k činohernímu souboru připojil Ladislav Fialka se svou pantomimickou skupinou. Oba divadelní žánry vedle sebe existovaly až do roku 1991, kdy Ladislav Fialka zemřel.

Také v souvislosti s právě probíhající výstavou Vetřelci a volavky v Centru současného umění DOX dochází k jisté akceleraci v diskusi na téma, jak se zachovat k umění ve veřejném prostoru z normalizačního období. Tendence zavrhnout šmahem všechno, co tehdy vzniklo, naštěstí mírně ubraly na síle, neboť se již mnohé podařilo přesvědčit, že i tehdy vznikala kvalitní díla. Ovšem čas od času se některá z plastik ocitne v ohrožení. Rozhodnutí zlikvidovat to či ono dílo bohužel dost často vzniká z ne úplně relevantních důvodů. Někdy se jedná jen o to, že se příslušný úředník příliš v problematice umění ve veřejném prostoru neorientuje, ale není výjimkou, že normalizační dílo ohrožuje jakýsi developerský záměr. A někdy i politický kontext.

Walt Disney Animation Studios připravilo na letošní vánoční čas pohádku pro celou rodinu Ledové království. Na motivy známého příběhu Hanse Christiana Andersena vznikl poměrně moderní snímek o milé a nebojácné Anně, která za pomoci odvážného horala Kristoffa, jeho věrného soba Svena a legračního sněhuláka Olafa podnikne v kruté zimě výpravu za záchranou své sestry Elsy. Studio předkládá velkolepou podívanou ve 3D, kdy jeden překvapující výtvarný moment běží za druhým, za zvuků líbivých melodií, ve zdařile inovovaném příběhu o srdci z ledu, který roztaje jen gestem lásky.

Do českých kin právě vstoupilo poslední dílo režiséra Ridleyho Scotta Konzultant, které vzniklo na základě původního scénáře Cormaca McCarthyho. Velmi, velmi drsná podívaná se po netrpělivě očekávané premiéře překvapivě nesetkala s nejlepším hodnocením, ačkoli se filmu skoro nic nedá vyčítat. McCarthy napsal výborný scénář, Scott odvedl vynikající režijní práci a hvězdné obsazení – Michael Fassbender, Penélope Cruz, Cameron Diaz, Javier Bardem, Brad Pitt – podává své nejlepší výkony. Nic není odfláknuté, napětí drží diváka od začátku do konce, přesto se z filmu asi nestane záležitost sezony.

Jsou lidé, kteří se kolem vás mihnou, aniž byste si jich nějak zvlášť všimli, a pak existují ti, kteří zanechávají své stopy, třebaže nijak zvlášť do vašeho života nezasahovali. Jan Kratochvíl, zvaný Kráťa, patřil do té druhé skupiny a setkání s ním považuji za jedno z opravdu obohacujících.

Praha - Jsou lidé, kteří se kolem vás mihnou, aniž byste si jich nějak zvlášť všimli, a pak existují ti, kteří zanechávají své stopy, třebaže nijak zvlášť do vašeho života nezasahovali. Jan Kratochvíl, zvaný Kráťa, patřil do té druhé skupiny a setkání s ním považuji za jedno z opravdu obohacujících.

Praha - Film Bella Mia je důkazem toho, že dobré filmy vznikají nenápadně. Bez velkého humbuku a zbytečně okázalých gest přichází do kin snímek Martina Duby, který má silný potenciál překvapit, naštěstí příjemně. Příběhu krav, které před nucenou porážkou utekly do lesa, kde se jim podařilo nějaký čas skrývat, nikdo z oslovených případných koproducentů nevěřil a bylo by škoda, kdyby tomu bylo i u filmových diváků.

Praha - Národní divadlo, které bylo poprvé otevřeno 11. června 1881 Smetanovou Libuší a záhy kompletně vyhořelo, se svého druhého otevření dočkalo 18. listopadu 1883. V tento den si nejenom připomínáme znovuotevření, zároveň nám na mysli zcela jistě vytane způsob, jakým byla naše zlatá kaplička po požáru vystavěna. Obrovská vlna občanské solidarity a peněžní sbírky umožnily otevřít budovu již dva roky po ničivé pohromě. Ve stejný den slaví třicáté narozeniny i Nová scéna ND.

Praha - Politický kabaret v prostorách Národního divadla? Nic nemožného: Satira Miloš Ubu aneb … málem králem autorů Tomáše Svobody a Ondřeje Formánka ale vyvolala rozporuplné reakce. Záhy po premiéře, která se konala 11. listopadu ve foyeru Nové scény Národního divadla, přišly negativní komentáře, jejichž autoři se dovolávají úcty k hlavě státu a tvrdí, že divadelní kus autorů, kteří mají za sebou i kabaret Blonďatá bestie, znevažuje milující zlatou kapličku. Tématu se bude věnovat i pořad 168 hodin vysílaný 17. 11. ve 22:25 na ČT1.

Pro Jepa Gambardellu bylo tak snadné nechat se unášet na obláčku, který se vznášel nad Římem i nad opravdovým životem. Shlížet dolů, komentovat to pachtění a cítit se jako výjimečný, neboť své zařazení v římské smetánce bral jako velice příjemný způsob existence i se všemi negativy, které byl schopen reflektovat, nikoli však měnit. Pak najednou přišel, příliš nečekaně, skoro až zákeřně okamžik, který ho nasměroval k ohlédnutí. „Co jsem vytvořil? Co po mně zůstane? A kde je ta velká nádhera, kterou jsem celý život hledal?“, takové a podobné otázky si klade novinář, autor jediného, byť úspěšného románu Jep Gambardella, ve chvíli, kterou nám režisér a scenárista Paolo Sorrentino předkládá ve velkolepé filmové fresce.

Praha - Originální výtvarnice Simona Kafková nabízí výběr ze své tvorby v prostorách butiku Navarila Design na Haštalském náměstí v Praze. Netradiční autorský šperk povětšinou vyrábí z plastu v zajímavé barevnosti i tvaru. Její kreativní brýle zdobí nejednu tvář uměleckého světa. Z materiálu určeného k výrobě těchto brýlí nyní vytvořila vyřezáváním, pilováním, lepením a leštěním nápaditou kolekci prstenů a náhrdelníků.

Praha - Galerie dvorak sec contemporary ve svých prostorách v Dlouhé 5 v Praze 1 prezentuje nejnovější tvorbu Davida Černého. Známý český výtvarník s pověstí provokatéra pod názvem Über ego do 6. 12. představuje celkem 22 pozoruhodných uměleckých objektů, které vznikly v letech 2012 a 2013.

Praha – V Křížové chodbě Staroměstské radnice je až do 11. listopadu k vidění výstava fotografií jedné z nejvýraznějších osobností inscenované fotografie 60.–70. let, Tarase Kuščynského (1932–1983). Jeho dílo se již v průběhu normalizace stalo součástí národní vizuální paměti. Na tehdejší dobu odvážná témata romanticky i existenciálně zabarvené ženské nahoty, podaná s citlivostí a pokorou, si získala popularitu doma i v zahraničí.