Národní muzeum shromažďuje poklady už 190 let

Praha - Národní muzeum jako dárek ke 190. výročí svého založení věnuje svým návštěvníkům volný přístup do všech svých expozic. Bez lístku si lze prohlédnout sbírky muzea v úterý 15. dubna. Národní muzeum za dobu své existence nashromáždilo a zdokumentovalo miliony předmětů dokládajících nejrůznější aspekty vývoje na Zemi.

Každoročně do jeho hlavní budovy na pražském Václavském náměstí zamíří přes 400.000 návštěvníků. Patrně nejobdivovanějším a nejznámějším muzejním exponátem pro několik generací zůstává úplná kostra plejtváka myšoka zastoupená v zoologické expozici. Kostra je v budově Národního muzea od roku 1891, kdy byla budova postavena. 
 
Muzeum vzniklo v roce 1818 z iniciativy několika významných příslušníků české šlechty, a to zejména Goethova přítele Kašpara ze Šternberka, nejvyššího purkrabího hraběte Františka Antonína Kolovrata a hraběte Prokopa Hartmana. Vlastenecké muzeum v Čechách, jak se tehdy jmenovalo, mělo zpočátku charakter soukromých neveřejných sbírek s hlavním zaměřením na přírodovědu. Jeho prvním sídlem byl Šternberský palác na Hradčanech, v současnosti jsou jeho pracoviště roztroušena ve více než 70 objektech Prahy a dalších měst. 
 
Jednoznačně nejnavštěvovanějším objektem muzea je centrální novorenesanční budova v horní části Václavského náměstí. Budova obdélníkového půdorysu s ústřední schodištní dvoranou byla vystavěna v duchu národního obrození v letech 1885-1890 nákladem 1,935.000 zlatých. K poctě předních osobností národa slouží její ideové centrum - Panteon, završený nepřehlédnutelnou kopulí, jež vytváří vertikální dominantu Václavskému náměstí. Za celkovou koncepcí ztvárnění exteriérů i interiérů stál architekt a stavitel Josef Schulz.
 
Největším nedostatkem budovy (vyhlášené v roce 1962 národní kulturní památkou) se již krátce po dostavbě ukázala být její malá funkčnost a malá kapacita depozitárních prostor. S problémem nepostačujících prostor se centrální muzejní instituce ČR, jejíž hlavní sbírkotvornou funkci určuje zákon, potýká dodnes. Současný ředitel muzea Michal Lukeš byl ale v tomto směru úspěšný: na podzim 2006 byla vládním usnesením muzeu převedena do užívání budova bývalého Federálního shromáždění.
 
Současně s novým zázemím se připravuje několikaletá generální rekonstrukce hlavní budovy, která by měla být s vedlejší budovou bývalého parlamentu propojena tunelem. V posledních letech získalo muzeum ještě velké depozitární prostory v Terezíně a novou budovu Přírodovědeckého muzea v Horních Počernicích.
 
Organizačně se muzeum sestává z pěti odborných složek: Historického a Přírodovědeckého muzea, Knihovny Národního muzea, Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur (druhá nejnavštěvovanější expozice) a Muzea české hudby. K posledním nově otevřeným stálým expozicím patří především České muzeum hudby v Karmelitské ulici (2004), Národopisné muzeum - Musaion (2005) ve zrekonstruovaném Letohrádku Kinských a Muzeum české loutky a cirkusu v Prachaticích (2006).
 
Příspěvková organizace ministerstva kultury zaměstnává zhruba 500 osob a od roku 1999 hospodaří se ziskem. Pod Lukešovým vedením vznikla nová koncepce rozvoje muzea či jednotný grafický manuál. Muzeum se mediálně zviditelnilo a zvýšená propagace přinesla své ovoce v podobě vysokého počtu návštěvníků. V roce 2006 jich muzeum ve všech svých expozicích uvítalo 568.000.
 
V poslední době u diváků bodovaly například výstavy: Lovci mamutů, Voda a život, Zlaté časy médií nebo Fotbal! 1934-2004. V roce 2001 šokovala veřejnost výstava Světlo pro Prahu, která ukazovala rozkládající se těla mrtvých ptáků posbíraných pod sloupy elektrického vedení.

Budova Národního muzea
Zdroj: ČT24/Wikipedia
Vydáno pod