Řím - Vítěz předčasných parlamentních voleb Silvio Berlusconi se potřetí stane premiérem a povede už 62. kabinet za posledních 63 let. Jednasedmdesátiletý Berlusconi se vypracoval z ničeho a dnes je mediálním magnátem a nejbohatším mužem Itálie. Poté zatoužil po politice a se zarputilostí sobě vlastní již dvakrát stanul v čele vlády.
Mediální magnát Silvio Berlusconi se vrací
„Teď budu jiným premiérem, než jsem byl, vím, čemu dát prioritu. Řekl jsem si, že nikdy nepůjdu spát, aniž bych si mohl říct, že jsem udělal něco dobrého pro mou zemi a Italy,“ slibuje Silvio Berlusconi, šéf uskupení Lid svobody a dodává, že cítí velkou zodpovědnost.
V politice není Berlusconi nováčkem. Ve volbách poprvé zvítězil již v roce 1994 (v čele koalice Pól svobody). Poté, co skončil s podnikáním a založil stranu Vzhůru, Itálie (FI). Posléze sestavil vládu pravého středu a stal se premiérem. Po sedmi měsících ale podal demisi. V roce 1996 Berlusconiho koalice prohrála volby s koalicí Olivovník vedenou Romanem Prodim. O tři roky později získal Berlusconi vedle mandátu ve sněmovně i křeslo (a imunitu) v Evropském parlamentu.
Své druhé volby Berlusconi vyhrál v roce 2001 s koalicí Dům svobody, v dubnu 2005 ale musel kvůli rozporům v uskupení a drtivé porážce v regionálních volbách vládu rozpustit. O pár dní později sestavil kabinet nový. Před dvěma lety se politik jen velmi nerad musel sklonit před vítězstvím levice v čele s Prodim. Těsnou porážku Berlusconi odmítl uznat. Kabinet, který vedl (2001 až 2006), byl jediným, který se udržel po celé pětileté období, což je v Itálii docela rarita.
Proklamovaný ekonomický zázrak se však během této doby nekonal, řada obyvatel na tom byla dokonce hůř než na začátku. Popularitě předsedy vlády výrazně nepomohlo ani angažmá italských vojáků v Iráku, které tam věrný spojenec amerického prezidenta George Bushe vyslal navzdory negativnímu mínění veřejnosti. Na druhé straně se ale nedalo přehlédnout, že „za Berlusconiho“ v Itálii poklesla zločinnost, přísný imigrační zákon fungoval, stejně tak jako reforma školství.
Peníze a moc získal Berlusconi z podnikání. Začal se stavebnictvím, během let se stal největším developerem v zemi. V roce 1978 založil holdingovou společnost Fininvest. Centrem jeho zájmu je i mediální trh - v roce 1980 zahájila činnost Canale 5, první italská soukromá komerční televize. Kromě televizních stanic či vydavatelství provozuje také pojišťovací a bankovní firmy. V roce 1986 se stal prezidentem a majitelem slavného milánského fotbalového klubu AC Milán.
Trvalý střet zájmů, do kterého přicházel v čele kabinetu jako vlastník mediálního a finančního impéria, legalizoval Berlusconi kontroverzní normou. Podle ní se dostal po dobu svého mandátu mimo dosah justice (zákon zaručuje imunitu pěti nejvyšším hodnostářům státu). Také mediální zákon je mu střižený na míru. Expremiér čelil a čelí řadě obvinění, jedná se například o obvinění z korupce, falšování účetnictví nebo daňové úniky. Žádné stíhání ale dosud nevedlo k odsouzení. Podle Berlusconiho kritiků jsou hlavním důvodem italské zákony, které umožňují skutky promlčet a taktika natahování soudních sporů.
Berlusconi se narodil 29. září 1936 v Miláně, kde také vystudoval práva. V současnosti je s majetkem ve výši 9,4 miliardy dolarů třetím nejbohatším Italem.
Vydáno pod