Paříž - Až na pokraji občanské války se podle některých ocitla Francie v květnu 1958, kdy se její armádní důstojníci v Alžírsku vzbouřili proti vládě v Paříži. S prozíravým řešením tehdy přišel francouzský prezident René Coty, který 29. května pověřil sestavením vlády „nejvěhlasnějšího z Francouzů“, generála Charlese de Gaullea. Tomu se v následujících deseti letech podařilo nejen stabilizovat politický systém, ale také vydobýt pro Francii důstojné postavení na mezinárodní politické scéně. De Gaulle se do čela vlády vrátil po 12 letech v politickém ústraní. Situace v Alžírsku, které bylo součásti Francie, byla velmi napjatá. V zemi zuřila válka za nezávislost. Francouzští důstojníci měli v zemi k dispozici asi 900 tisíc mužů, proto se rozhodli převzít situaci v zemi do svých rukou. Dnem D se stal 13. květen 1958, kdy moc v Alžíru uchopil Výbor pro veřejné blaho, který hrozil převratem i v Paříži. „Lidé chodili po ulicích a dívali se vzhůru, jestli neuvidí alžírské parašutisty,“ popisuje dobovou atmosféru pamětník událostí, publicista Jaroslav Jírů.
Generál Charles de Gaulle podruhé „zachránil“ Francii
Nebezpečí zažehnal až de Gaulle, jehož 1. června parlament schválil premiérem a přiznal mu na půl roku výjimečné pravomoci. Někdejší válečný hrdina měl ze začátku sympatie bouřících se důstojníků, neboť hodlal kolonii udržet. Později ale přešel k postoji „alžírské Alžírsko spojené s Francií“ a nakonec uznal, že koloniální systém již není udržitelný. Kvůli nezávislosti Alžírska, schválené Francouzi v referendu, se de Gaulle stal terčem mnoha atentátů a čelil dvěma pokusům o puč.
Domácí rozvrácenou politickou scénu, na níž se od konce války do května 1958 změnil premiér třiadvacetkrát, stabilizoval de Gaulle novou ústavou, kterou přijali Francouzi v referendu v září 1958. Ta přiznávala hlavní slovo v domácí i zahraničí politice přímo volenému prezidentovi. Tím se stal v lednu 1959 právě de Gaulle.
Jeho pád odstartovalo pařížské jaro 1968, kdy protesty studentů proti zkostnatělému univerzitnímu systému přerostly v generální stávku. Tyto události prezident ještě ustál, rozpustil parlament a vypsal předčasné volby, z nichž vyšli pravicoví gaullisté posíleni. Jeho autorita však utrpěla hlubokou trhlinu. Na duben 1969 vyhlásil de Gaulle referendum o regionální a senátní reformě a spojil ho s otázkou svého setrvání v úřadu. Referendum ale těsně prohrál a den nato opustil Elysejský palác. Následující rok v listopadu zemřel. V očích Francouzů podle Jaroslava Jírů zůstal nejvýznamnějším francouzským státníkem minulého století.
