Praha - Ačkoli právník, historik, diplomat a politik Jiří Hájek zastával před rokem 1968 řadu vysokých politických funkcí, v sedmdesátých letech patřil k čelným představitelům opozice proti totalitnímu režimu. Tento obhájce lidských práv, který byl jedním z mluvčích Charty 77, vychoval a ovlivnil řadu význačných osobností. Profesor Jiří Hájek, držitel mnoha vyznamenání, zemřel 22. října 1993 po krátké těžké nemoci.
Jiří Hájek - disident, právních a mluvčí Charty 77
Narodil v roce 1913 v Krhanicích v okrese Benešov. Již během studií na Právnické fakultě Univerzity Karlovy pracoval ve studentském hnutí a aktivně se stavěl proti fašismu. Po obsazení Čech a Moravy nacisty v březnu 1939 působil v různých ilegálních organizacích, především v Informační službě národního osvobození. V roce 1939 byl však zatčen a odsouzen ke 12 letům vězení. Propuštěn byl až v květnu 1945.
Již před válkou byl Hájek členem sociální demokracie. Po jejím sloučení s KSČ v roce 1948 byl zvolen do ústředního výboru KSČ a jeho členem zůstal až do roku 1969. V letech 1955 až 1958 pak působil jako velvyslanec ve Velké Británii, poté jako náměstek ministra zahraničních věcí a do roku 1965 byl stálým zástupcem Československa u Organizace spojených národů. Do roku 1968 byl pak ve fuknci ministra zahraničí.
Po svém projevu v Radě bezpečnosti OSN v srpnu 1968, kde ostře odsoudil vpád vojsk Varšavské smlouvy, byl z funkce ministra zahraničí odvolán a o dva roky později vyloučen z KSČ. V sedmdesátých letech pak Hájek vystupoval proti normalizaci a v roce 1977 se zúčastnil zakládání Charty 77, spolu s Václavem Havlem a Janem Patočkou se stal jedním z mluvčích. V letech 1988 až 1992 byl Hájek předsedou Československého helsinského výboru.
