Typické pro Dalího tvorbu je spojování jeho nejniternějších obsesí a fantazií s nejrůznějšími předměty a postavami, které jsou zároveň realisticky propracované a přitom tvarově pokřivené. Tuto svoji metodu označil jako paranoicko-kritickou. Často opakoval některé symboly, například roztékající se hodiny, jež měly připomínat relativitu času, rozlézající se mravence jako symbol smrti a strachu či slony na tenkých nohou.
„V podstatě však nechci další bytosti spojené se svým jménem. Nechci předávat Dalího. Chci, aby všechno skončilo se mnou,“ vyjádřil se Dalí k otázce, proč neměl děti. Ze všeho nejvíc totiž miloval sám sebe. Netajil se oblibou v sebeukájení, jež bylo i námětem jeho obrazů . Až do pětadvaceti let byly údajně jeho vztahy s ženami platonické, než potkal svou životní lásku.
Přezdívali jí Gala, pocházela z Ruska a byla o deset let starší než Dalí. Když ji v roce 1929 poznal, byla provdána za francouzského básníka Paula Éluarda. Pár let nato se s ní oženil Dalí, jemuž byla rovněž uměleckou múzou, ale i celoživotní oporou. Když zbožňovaná Gala v roce 1982 zemřela, vytvořil Dalí už jen nemnoho děl. Údajně se po její smrti pokusil několikrát o sebevraždu.
Salvador Felipe Jacinto Dalí i Domenech se narodil 11. května 1904 v katalánském Figueras do rodiny advokáta, a to krátce po smrti svého bratra, který se jmenoval rovněž Salvador. Budoucí malířský velikán tak vyrůstal s pocitem „náhradníka“. Brzy se u něj projevil výtvarný talent, takže ho matka dala na kurzy kreslení. Již jako patnáctiletý měl první veřejnou výstavu v místním divadle a v osmnácti letech odjel do Madridu studovat malířskou akademii.
Od té doby se začal datovat jeho excentrický vzhled - delší vlasy, krátké kalhoty v dandyovském stylu a hlavně vždy pečlivě napomádovaný knírek, posléze nahoru zatočený. Tehdy také navázal úzké přátelství s filmařem Luisem Buňuelem, s nímž později spolupracoval na snímcích Andaluský pes a Zlatý věk, a básníkem Federikem Garcíou Lorkou, který byl podle některých pramenů Dalího milencem. Před závěrečnými zkouškami byl Dalí v roce 1926 z akademie vyloučen poté, co prohlásil, že na fakultě není nikdo dost kompetentní k tomu, aby jej mohl zkoušet.
Světově proslulým se Dalí stal během svého pobytu v USA v letech 1940-1948, kde k propagování své osoby sám značně přispěl. Po návratu do Španělska se s Galou usadil v rodném Katalánsku, kde strávil zbytek života.