Česká televize za posledních šest let prošla zásadními změnami. Stabilizoval se rozpočet. Došlo k uzákonění zvýšení koncesionářského poplatku a zároveň škrtnutí zisků z reklamy. Také přibyly dva nové kanály, zpravodajská ČT24 a sportovní ČT4. Česká televize rovněž zásadní měrou přispěla k rozšíření digitalizace. S celým tímto obdobím je spojena postava generálního ředitele Jiřího Janečka, kterému v červenci končí šestileté funkční období. Ohlédnutí za jeho ředitelováním přinesl pořad Před půlnocí z 6. května. Ptala se Šárka Bednářová.
„Přichází období kvality,“ říká Jiří Janeček
Začínal jste jako jihočeský krajánek. Diváci si vás určitě pamatují díky širokému klobouku, který jste tehdy nosil. Nechybí vám to někdy?
Klobouk mi chybí, ale samozřejmě mi chybí i reportérská práce, protože jsem se dostal do prostředí, kam bych se jako „normální“ občan nikdy nedostal. Takto jsem byl třeba dvanáct kilometrů nad zemí i dva kilometry pod zemí. Setkal jsem se se spoustou chytrých soustružníků a uklízeček a na druhou stranu se strašnou spoustou hloupých potentátů. Byl to báječný život.
Potom jste také moderoval Události. Vyhovovala vám víc role moderátora nebo zpravodaje?
Moderování byl takový lehký exhibicionismus, který mne po pár letech přešel, protože člověk si zvykne. Reportérská práce byla ovšem mnohem zajímavější, protože jsem poznával nejen nová prostředí, ale i lidi. Často, když jsem někam přijel a mluvil s lidmi, které jsem měl nějak vymalované, jsem na ně změnil názor.
Před půlnocí (zdroj: ČT24)
Václav Moravec se vás v jednom rozhlasovém rozhovoru ptal, jestli máte strach. Odpověděl jste, že funkce není o tom mít strach, zda sedíte nebo nesedíte v ředitelském křesle, ale o tom, zda stoprocentně odvádíte svou práci. Kdybychom měli bilancovat, bylo to vždy stoprocentní?
To určitě ne, to bych byl příliš namyšlený. Ale alespoň v tom, co jsem udělal spolu se svým týmem, se to stu procent blíží. Osobně jsem spokojen s tím, co se udělalo, byť jsem si vědom, že se stala spousta chyb. Ale kdo chyby nedělá, neexistuje. A také: kdo nic nedělá, nic nezkazí. A když něco děláte, chybička se vždycky najde. Pro mě jsou podstatné výsledky a čísla.
Pojďme k výsledkům a číslům. Co se vám tedy povedlo a co ne? Na co jste pyšný?
Toto šestileté období rozděluji na několik etap. První etapa byla určitě v období finanční stabilizace. Tehdy se podařilo ze stamilionových ročních schodků upravit rozpočet tak, že je vyrovnaný. To byla ohromná práce, stála spousty sil a také to bolelo. Bolelo to, protože jsem musel propustit několik set lidí, protože to byla často opatření velmi nepopulární. Pak přišla etapa boje o poplatky, peníze. Tento boj se z mého pohledu podařilo vyhrát.
Další věc byl boj o rozšíření - ustavení dvou nových kanálů (ČT24 a ČT4). To považuji za ohromný úspěch, to je nesmazatelné. Nikdo nemůže říct, že se nic nedělalo. Stálo to pochopitelně ohromné síly, ohromné přesvědčování lidí, kteří se k tomu příliš neměli a stále by vyčkávali. My jsme to ale chtěli udělat rychle a s co nejmenšími finančními nároky.
Důležité také je, že když jsem přišel, dávala se do externí výroby miliarda a 200 milionů korun. V loňském roce to bylo o miliardu víc. A to není proto, že bychom měli extra více peněz, ale proto, že jsme dokázali lépe hospodařit.
Cítíte ještě nějaký výrazný dluh vůči České televizi?
Výrazný dluh snad ani ne. To období, které teď prošlo, bylo takovým „kydáním hnoje“. Teď přichází období nikoliv kvantity, ale kvality. Období, kdy už se můžete projít po červeném koberci, kdy už jen zlepšujete, cizelujete, zaoblujete hrany.
Říkal jste, že jste musel na začátku propouštět. V tisku se vám ale právě některé personální kroky vytýkají. Je to oprávněná kritika?
Když stavíte dům, některé práce můžou být čisté a některé nečisté. Podstatné ale je, jestli dům stojí, je takový, jak ho navrhl architekt, jestli je k bydlení a bydlí se v něm dobře. Cesta k tomu mě příliš nezajímá, mě zajímá výsledek. A pokud novináři spekulují, jaká ta cesta byla, v řadě případů neví, o čem mluví, informace si neověří. Podstatné jsou výsledky. A jsou výsledky špatné?
Připomeňme si třeba kauzu výkonného ředitele Lamberta, u kterého se ukázalo, že byl členem Lidových milicí. Tam to asi nebylo úplně čisté?
Byly situace, které určitě nebyly stoprocentně příjemné. Koneckonců mi nebyly příjemné ani lidsky, to mi věřte. Ale stále si říkám, že přes nepříjemnosti, které se ostatně nakonec podařilo ustát, jsou výsledky hmatatelné, dané…
Přišel jste v kauze pana Lamberta o osobní přátelství?
Bohužel ano. Lituji každého člověka, kterého jsem vnímal jako přítele a který se později jako přítel neukázal. Je mi to líto a hledám chyby i v sobě. Když k někomu máte nějaký vztah a pak se v něm zklamete, vždy to zabolí, a můžete být tvrdý jako kámen nebo jako obrněný transportér.
Česká televize hospodaří s rozpočtem asi 7 miliard korun. Financována je hlavně z koncesionářských poplatků, příjmy z reklamy se počítat nedají. Nebyla chyba, že jste po dohodě s řediteli komerčních stanic a tehdejším premiérem Grossem ustoupil od příjmů z reklamy za cenu zvýšení koncesionářských poplatků?
Česká televize nehospodaří se sedmi, ale se šesti miliardami. Ta sedmá miliarda, která pochází z reklamy, jde celá na fond kinematografie a fond digitalizace. S těmito penězi hospodařit nemůžeme. Máme je na účtu, ale o tom, kam půjdou, rozhoduje vládní komise.
Dohoda o odchodu reklamy nebyla až tak s řediteli televizí, ale spíše s politiky, kteří pravděpodobně nechtěli lidi zatěžovat vysokým poplatkem. Dohoda byla taková, že nám odejde reklama a zvýší se koncesionářský poplatek. (Mimochodem náš koncesionářský poplatek je jeden z nejnižších ve všech televizích veřejné služby. Menší mají pouze na Slovensku.)
Jestli to byla chyba a bylo lepší zachovat reklamu a nižší poplatek? Například v této době, v době krize, bych přicházel od začátku roku zhruba o 250 milionů korun. Proto zpětně říkám: Ano udělali jsme dobře.
Také jsem nepřistoupil na věc valorizace podle inflace, ale dostali jsme rovnou peníze navíc. Kdybych s valorizací souhlasil, dostali bychom ty peníze v roce 2024. Takže to byl pragmatický krok, který byl správný. Samozřejmě podle našich dlouhodobých plánů víme, že pokud máme příjem v jedné rovině a náklady stoupají, i když máme rezervy, v roce 2011, 2012 nám budou peníze na chod televize chybět.
To samé tvrdí i předseda Rady ČT Jiří Baumruk. Nebylo by řešením, že by časem mohla být Česká televize financována přímo ze státního rozpočtu, jak to prosazují někteří senátoři za ODS?
Je to řešení, ale nerad bych na něj přistoupil. Pokud se dostanete do područí státního rozpočtu, ztrácíte svobodu. Myslím, že i divákům je mnohem milejší, když je tady v rámci možností svobodná televize standardně placená diváky, která má tak mnohem větší míru nezávislosti. Víte, jak to chodí se státním rozpočtem. Když chybí peníze, první, kde se „odkrajuje“, je kultura a podobné věci.
Tento návrh tedy nepovažuji za dobrý. Myslím si, že i spousta poslanců a senátorů přijde na to, že to není úplně dobré. Navíc peníze, z kterých návrh zákona vychází, jsou stanoveny na základě špatných čísel.
Nebylo by na místě sloučit Českou televizi a Český rozhlas. Nebylo by to úspornější?
To jsou teorie, které tady jsou už několik let. Ostatně není to neznámý model, existuje například v sousedním Rakousku.
Jistěže by takový model fungovat mohl. Je tu však nějaká tradice a historie, která vedle sebe postavila tyto dvě instituce. Druhá věc jsou mýty o úsporách. Jako třeba že jeden štáb někam vyjede a z toho se udělá něco pro rádio a něco pro televizi. Pro to nejsem. Tento způsob není úplně racionální. Nadto pokud obě instituce nejsou stoprocentně konsolidované, není to dobře.
Co ukazují peoplemetry? Zapínají si diváci naše čtyři kanály rádi a často?
Otázka je, co je to rádi a často. Zapínají si je, a to je důležité. Vždy jsem říkal, že budu nesmírně rád, když sledovanost České televize bude oscilovat kolem 25 až 30 procenty. To je mimochodem báječné číslo, protože u ostatních televizí veřejné služby je to stejně nebo méně.
Ovšem pro mě jsou mnohem důležitější procenta spokojenosti než procenta sledovanosti. Nakolik jsou diváci spokojeni s programem naší televize. Stupnice je desetistupňová a průměrná spokojenost s našimi pořady je 8. To je úžasné číslo, to žádná soukromá televize nemá.
Sledovanost klesá. Třeba ve srovnání s komerčními stanicemi jsme trochu pozadu. Čím to je? Je to třeba i tím, že se Česká televize věnuje i minoritním skupinám, kterým se třeba NOVA nevěnuje?
Bezesporu. Naším úkolem ale není generovat peníze. Tedy naším úkolem není zvyšovat sledovanost, protože právě z té se generují peníze. Naším úkolem je uspokojit širokou škálu diváckého spektra. I s důrazem na to, že se zaměřujeme na některé menšiny, které jsou jinými televizemi naprosto opomíjené.
Jde například o menšiny, které jsou různým způsobem postižené. Vysíláme spoustu pořadů pro lidi, kteří mají problémy se sluchem. Přes 76 procent pořadů opatřujeme titulky pro neslyšící. Vysíláme pořady pro lidi s jinou sexuální orientací, pro náboženské menšiny atd., atd.
Jakou roli sehrávají regionální studia v celoplošném vysílání? Podle zákona musí regiony naplňovat 20 procent. Není to málo?
Když jsem nastoupil, byl tento zákon plněn ani ne z polovičky. Zastoupení regionálních studií oscilovalo mezi 9 a 10 procenty. Asi po třech letech se nám podařilo číslo naplnit a dnes je to přes 20 procent. To je báječná věc.
Ve výhledu počítám s tím, že by regiony měly mít ještě větší přesah. Měl by se jim dát ještě větší prostor. Přirovnám to k tomu, když hodíte kámen do vody. Největší vlnky jsou vždy tam, kde kámen dopadl. Říkám, že nejvíce lidí zajímá to, co se děje v jejich domě, v ulici, ve městě, kde žijí. Proto přikládám důraz na to, aby regiony měly větší prostor nejen ve zpravodajství.
Nejde přitom jen o studia v Brně a Ostravě, Olomouci. Rád bych, aby vznikala po celé republice. Nemá však jít o nějaké kamenné domy s deseti dvaceti lidmi. Půjde o místa, kde bude štáb, který bude vyrábět zpravodajské i publicistické věci, a producent, který bude vyhledávat tipy, co by se kde v jakém divadle dalo natočit, ale i získávat tvůrce. To se zatím nedělo.
Takže to bude jedna z priorit, se kterou půjdete obhajovat místo generálního ředitele?
Je to tak. K regionům tíhnu. Když mě někdo obviňuje z pragocentrismu, říkám, že jsem z Tábora, z jižních Čech a že by bylo možná lepší přenést centrum České televize do Tábora.
Jaké si vůbec dáváte šance?
Těžko říct. Samozřejmě trochu znám zákulisí volby generálního ředitele. Vím, že před šesti lety jsem byl zvolen zejména kvůli tomu, že dohoda politických stran nefungovala. Teď se možná dohadovat budou, možná se dohodnou a možná se jim nebudu líbit, protože určitě nedělám jenom to, co by politici chtěli.
V tisku se teď kolem vás rozvířily vody. Ať už šlo o to, že jste si pořídil novou kancelář za několik milionů či to, že jste byl aktivním nomenklaturním kádrem někdejší KSČ. Jak tyto mediální útoky odrážíte?
Zjistil jsem, byť jsem novinařinu léta dělal, že se novinařina dá dělat různě. Dříve jsem z toho byl poněkud nešťastný, teď to vnímám jako kampaň. Prostě fakta jsou jiná (vím to, že jsou jiná) a vždy se snažím chovat tak, abych si ráno při holení nemusel plivnout do zrcadla. Vnímám to tak, že někdo to vyrábí proto, že má nějaký úkol a chce. Je mi ho upřímně líto.
Kancelář za několik milionů ale máte?
Několik milionů jsou dva miliony. Ty „báječné“ věci, které se objevily v novinách, jsou až směšné. Přece nelze, aby člověk, který vede takovouto prestižní instituci, přijímal velvyslance někde „pod mostem“. Připadá mi to úplně normální. Viděl jsem nádherné, úžasné kanceláře. Ta moje je normální.
Nepociťujete v poslední době politické kroky více, než by bylo zdrávo. Nejsou vyvíjeny v souvislosti s nějakými investigativními reportážemi. Mám na mysli třeba reportáž ostravského kolegy Dalibora Bártka o kauze poslance Wolfa, kvůli které de facto padla vláda?
To je zase jeden z mýtů, že řediteli televize volají politici a předsedové stran a říkají, jestli neuděláš tohle takhle, něco s tebou provedeme. Přísahám, že se mi nikdy nic takového nestalo. Ano volali nebo psali esemesky, když si stěžovali, že se na ně někde nedostalo místo nebo jim nebyl věnován správný prostor. Nikdy ale nevydírali.
Myslím, že je tam jakási vzájemná úcta, kolegialita. Nedávno jsem mluvil s předsedou jedné velké politické strany, který říkal, že ví, že jsme se mnohokrát posekali, vjeli si do vlasů (i když mně se do vlasů vjíždí těžce), ale vždy jsme se chovali korektně. Takže telefonáty politiků, jak si to lidé představují, si politici nedovolí, stejně jako si to nedovolím já k nim. Je to přirozená interakce: když se něco nelíbí, sdělí mi to, a já se zařídím podle toho, jestli se stala chyba nebo nestala.
Volba generálního ředitele je přece jenom nepřímo v rukou politiků, protože vás volí členové Rady České televize, které volí právě poslanci. Není to špatně? Není tam přílišná vazba na politiky? Nemělo by se to rozmělnit, že by členové rady byli voleni nejen Poslaneckou sněmovnou, ale i Senátem, popřípadě dalšími?
Co vám na to mám říct? Už tady byla teorie o „trojnožce“ Senát, sněmovna a pan prezident. Variant je jistě celá řada. Vždy je špatné, když se moc koncentruje do jedné nebo i více rukou. Přesto říkám, že nejlepší politické zřízení je osvícený monarcha, protože má pokoj od názorových proudů. Určitě by systém mohl být propracovanější, veřejně lépe obhajitelný a transparentnější. Tak aby v radě pracovali lidé, kteří opravdu umí, něco za nimi je, kteří něco dokážou, a ne ti, kteří jsou delegovaní nějakou politickou stranou. Neříkám, že se to tak děje. V podstatě jste to naznačila vy.
(redakčně kráceno)