První hladovku držel už v září 1989, kdy protestoval proti domovní prohlídce a zabavení řady písemností. Nejíst vydržel přes měsíc, nakonec mu byla zavedena umělá výživa a kvůli špatnému zdravotnímu stavu bylo zastaveno i jeho trestní stíhání. Do přímého konfliktu s komunismem ale přišel už dva roky předtím, když se dostal do potyčky s příslušníky Veřejné bezpečnosti. V dubnu 1988 si od soudu odnesl půlroční podmínku.
Nejdelší hladovku držel 90 dní
Po listopadu 1989 se domáhal potrestání lidí, kteří se podíleli na jeho stíhání, a to včetně psychiatričky, jež rozhodla o násilném přerušení jeho první hladovky. Požadoval také, aby byli odhaleni a stíháni i iniciátoři takzvaného pendrekového zákona. Kvůli liknavému vyřizování svých podnětů zahájil v září 1991 druhou hladovku, nejedl tehdy 44 dní. Přerušenou hladovku obnovil a držel ji od 25. prosince 1991 do 30. března 1992 a od 1. května do 18. července 1992.
Marečkovými podněty se bez výsledku zabývala prezidentská kancelář i parlament. Postupně zanevřel na společnost a uzavřel se před okolím v domku v Kyjově, který celý polepil plakáty se svými prohlášeními. V roce 1994 se vzdal českého občanství a později vedl dlouhodobý spor s Všeobecnou zdravotní pojišťovnou kvůli neplacení zdravotního pojištění. Kauza vyústila v roce 2004 v konflikt s městskými strážníky, kvůli kterému byl Mareček odsouzen na deset měsíců za nedovolené ozbrojování.
