Otmar Oliva během televizního přenosu tiše zpracovával tři desítky let svého života. Věznění, disent, perzekuci i nabytou svobodu. To všechno byly jeho životní paralely s Václavem Havlem. „To, že je to v adventu, že je to teď, že můžeme vidět a číst to či ono…to je velká příležitost. Ka zamyšlení, k bilanci,“ rozjímal Otmar Oliva.
Ze všech vážných vzpomínek se vymyká jedna hmotná a nepříliš vážná. Nedopalek cigarety vykouřené Václavem Havlem v Olivově velehradském ateliéru. 27. dubna 1992 se u Olivů odehrála návštěva, zcela mimo prezidentský protokol. Václav Havel chtěl vidět výtvarníkovy skici z vězení na Borech, kde se minuli o pár dnů. Až prezidentská návštěva mnohé zážitky oživila. Koneckonců, dva dny po ní se Olivům narodil syn. Jmenuje se - jak jinak - Václav.
„Z některých věcí může být člověkovi smutno.To je možná přímo povinnost. Ale ještě větší povinnost je radovat se - ze svobody,“ řekl Oliva. Výtvarník teď výtvarník ještě nemluví o tom, jestli může být ztráta přítele i uměleckou inspirací. Do budoucna to však nevyloučil.
Otmar Oliva vzpomínal na Václava Havla
