Ivančický chřest, ve světě známý spíše pod jménem ivančický špargl, město a jeho obyvatele v minulosti doslova proslavil, jak uvádí na svých webových stránkách. V regionu pro něj byly ideální podmínky. Místní pěstitelé zůstávali u náročného způsobu pěstování, když zakládali chřestovny podobné pařeništím. Etiolací neboli zakrýváním vyrážejících stonků chřestu hliněnými poklopy se dosahovalo jeho typické bělosti, a tak se „ivančický špargl“ stal bezkonkurenčním.
„Odborníci tvrdí, že v Evropě byl tehdy takzvaný ivančický špargl známější než plzeňské pivo. První sazenice do Ivančic přivezl roku 1829 místní lékárník a radní Anton Worel, který se do města přistěhoval v roce 1826 z Moravského Krumlova. Jeho chřestovnictví pracovalo úspěšně šestaosmdesát let. Chřest dodával až na císařský dvůr do Vídně. Produkty ze špargloven jeho syna byly oceněny řadou medailí ve Vídni, a dokonce i v Paříži. Worel mladší dokonce obdržel od císaře Františka Josefa I. v roce 1878 titul c. a k. dvorního dodavatele chřestu,“ píše na webových stránkách města Bohumil Smutný.
- Pěstitel chřestu z Trboušan Jiří Korber zdroj: ČT Brno http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/36/3517/351681.jpg
- Historická fotografie pěstování chřestu na Ivančicku zdroj: ČT Brno http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/36/3517/351683.jpg
- Ocenění, které dostali předkové Jiřího Korbera za výjimečný „špargl“ zdroj: ČT Brno http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/36/3517/351682.jpg
Pěstitel Worel přitom nebyl jediný. Špargl se pěstoval snad na všech volných polích v Ivančicích a okolí. Mezi mnoha oceněnými byl i prapradědeček Jiřího Korbera z nedalekých Trboušan. „Do Trboušan přivezla chřest z Mělčan moje praprababička Kateřina Zoufalá. Dosáhl zde takového věhlasu, že v dobách největšího rozvoje bylo na polích vidět až sto tisíc truhlíků, pod nimiž chřest rostl. Takzvané hrnce, které se používají na zakrývání výhonků a my je dodnes používáme, mohou mít už sto let,“ vzpomíná na slávu moravského chřestu Jiří Korber. I on stejně jako ostatní ale pěstuje chřest jen jako zahrádkář. Dá se říct, že špargl z Moravy zmizel.
Chřest (Asparagus) je rod jednoděložných rostlin z čeledi chřestovité (Asparagaceae). V některých starších taxonomických systémech byl řazen do čeledi liliovité v širším pojetí (Liliaceae s.l.). Jedná se o vytrvalé byliny, normálně rostoucí nebo popínavé, s oddenky, někdy i s vřetenovitými hlízami. Jsou to rostliny dvoudomé či jednodomé s jednopohlavnými květy nebo oboupohlavnými květy. Fotosyntetickou funkci přebírá hlavně stonek, tedy jeho části napodobující listy. Mladé výhonky chřestu lékařského jsou používány jako zelenina, ale druh je pěstován i jako okrasná rostlina. Další druhy jsou často pěstovány jako pokojové rostliny a přidávají se i do kytic.
Vít Karas z Řeznovic o pěstování chřestu
Kde se na něj ale nezapomnělo a začala na začátku devadesátých let fungovat jeho „velkovýroba“, je Slovensko. Konkrétně Velké Leváry. Firma Asparágus je jedinou firmou, která se v bývalém Československu pěstováním chřestu zabývá. „Na Slovensku máme 250 až 300 hektarů a produkujeme asi 1000 tun chřestu,“ uvedl vedoucí odbytu firmy Rudolf Ponca. O odběratele nemají nouzi – kdyby mohli, dodávají ještě víc. I tak patří k největším producentům chřestu ve střední Evropě. „Přes rok máme 12 zaměstnanců a v sezoně 250 až 300 lidí. Ti všichni se musí o náročnou plodinu starat, sklízet ji a do druhého dne přes noc expedovat k našim zákazníkům,“ dodal Ponca.
Ví, o čem mluví. Poptávka po šparglu je čím dál větší. Stále více restaurací i v Česku po něm prahne. Sklízí se denně dva měsíce, od půlky dubna do půlky června, a už rozhodně nepatří jen na talíř těch nejbohatších.