České zákony umožňují pacientům odmítnout léčbu formou takzvaného písemného negativního reverzu. To znamená prohlásit, že nechtějí transfúze, resuscitaci nebo léky. Další formou, kterou si může pacient určit, jestli chce být léčen, nebo ne, je takzvané dříve vyslovené přání. U notáře může pacient sepsat vzkaz do budoucna, že nechce být v případě vážné nemoci připojen na přístroje a léčen. Ale i s takovým jednáním mají lékaři problém, zdravotní sestry berou podobné žádosti pacientů jako momentální výkřik o pomoc.
Až půjde o majetek, bude se eutanazie příbuzným pacientů hodit, obává se Vácha
„Usmrcení jako takové je pro mě jako lékaře vzdálený a těžko akceptovatelný termín,“ podotkl primář chirurgického oddělení z Městské nemocnice Ostrava Tomáš Mrázek. Marek Vácha, přednosta Ústavu etiky 3. LF UK a katolický duchovní, se dokonce obává, že v případě zlegalizování eutanazie vzniknou v Česku stovky případů, kdy budou pacienti k takovému rozhodnutí manipulováni. „Když půjde o vkladní knížky nebo dědění nemovitostí, tak si člověk snadno představí tlak příbuzných pacienta,“ dodal Vácha.
Přemysl Šlusař je těžce nemocný člověk, trpí amyotrofickou laterální sklerózou. Je pevně rozhodnutý zemřít a pro svůj cíl už udělal, co mohl. U notáře sepsal žádost, své přání vyjevil lékařům, obrátil se dokonce na zákonodárce. Zkoušel argumentovat i tím, že tento stát ušetří miliony za léčbu, když mu zkrátí cestu ke konci. Všechny jeho pokusy ale skončily bez výsledku. „Nepotřebuji tišit bolest, skoro nic mě nebolí, ale odchází mi celé tělo. Za chvilku budu paralyzován, mozek sice bude pracovat, ale tělo ne,“ říká s pláčem Šlusař.
Šlusař dokonce napsal Němcové, ta jeho žádost odmítla
Pětapadesátiletý strojní inženýr a vodní záchranář dožívá v ostravském domově důchodců. Podle tamních pracovníků je statečný, sám se ale obává toho, až se nebude moci pohnout. Svoji žádost dokonce poslal i předsedkyni Poslanecké sněmovny Miroslavě Němcové. Ta mu ale odpověděla, že se zákon o eutanazii nebo tomu podobný zatím nepřipravuje. Podle předsedkyně Společnosti medicínského práva Jolany Těšinové by navíc podobné jednání lékaře mohlo být posouzeno jako trestný čin vraždy, případně jako trestný čin zabití.
Šlusař by rád zemřel v zemi, kde se narodil, tedy v Česku. Když to ale nejde, je pevně rozhodnut „zkusit štěstí“ jinde. „Ať si vypumpují moji krev, ať si vezmou moje orgány, a mě nechají důstojně odejít,“ dodává.
