Obuvník Baťa nechal stavět kostely a kapličky

Nečekané tajemství vydaly archivy zlínské firmy Baťa. Firma v době svého obrovského rozmachu nestavěla jen továrny na boty, ale taky kostely a kapličky. A to ve stejně úsporném funkcionalistickém stylu, který byl pro baťovskou architekturu tolik typický.

Jednou z baťovských sakrálních staveb je i kaple ve čtvrti Kudlov z roku 1929. Baťa věděl, že lidé na Valašsku potřebují kromě prosperující továrny i zázemí pro svou víru. Proto jeho architekti navrhovali i kostely v baťovském duchu. „Uvědomoval si, že lidé se musí rozvíjet po všech stránkách, nejen po té pracovní a obchodní, ale i lidské a kulturní,“ vysvětlil ředitel Nadace Tomáše Bati Pavel Velev.

Multináboženská kaple zůstala kvůli druhé světové válce jen na papíře, zato uprostřed Zlína stojí Baťou zaplacený evangelický kostel navržený architektem Karfíkem. To, že je kostel strohý a spíš než chrám připomíná kinosál, si pochvaluje i současný kněz. „Vede kazatele k tomu, aby jeho slovo bylo přímé, víceméně civilní,“ myslí si kněz Českobratrské církve evangelické Zlín Petr Pivoňka.

Jednou z hlavních osobností strohé baťovské architektury byl například zlínský rodák František Gahura, který se podílel nejen na vnější podobě některých svatostánků, ale také na vnitřní sochařské výzdobě. Ve 20. letech vznikla podle jeho plánů například kaple sv. Václava na Kudlově. Gahura stojí také za méně známou kaplí v Komárně z roku 1936.

Pro vypracování návrhu vybrala firma Baťa právě funkcionalistického architekta Františka Gahuru. Samotnou stavbu ale provedla firma z Bystřice pod Hostýnem. Náklady na výstavbu malé kaple se tehdy vyšplhaly na 80 tisíc korun. Polovinu zaplatila obec, polovinu sponzorské dary. Mimo tovární zakázku vznikl například kostel v Míškovicích, i na něm se ale projevil modernistický sloh první republiky.

František Lydie Gahura

Zlínský rodák, funkcionalistický architekt, František Lydie Gahura se narodil 10. října 1891. Vyučil se štukatérem. V letech 1914-1917 studoval architekturu u Josipa Plečnika, o dva roky později pokračoval studiem AVU u Jana Kotěry. Bezprostředně po studiích nastoupil do zlínských závodů, kde pracoval až do roku 1946, kdy byl donucen odejít do Brna, aby tam působil jako řadový projektant.

Pracoval rovněž jako sochař. V 30. letech se stal hlavním městským architektem Zlína. Je například autorem zlínské radnice nebo dnešního Domu umění, který původně vznikl coby Baťův památník.

Druhým výrazným architektem, který se věnoval sakrálnímu stavitelství pro firmu Baťa, byl Vladimír Karfík. Ten je autorem například římskokatolického kostela v Bratislavě na sídlišti Petržalka nebo kostela v Partizánskem (dříve Baťovany), kde existovalo firemní sídliště podniku Baťa. Právě kostel v Partizánském měl stát původně v jiném satelitním městě - Baťově (dnešní Otrokovice), kde také žila řada zaměstnanců obuvnického giganta.

Architekt Karfík je také autorem návrhu evangelického kostela přímo ve Zlíně. Pro stavbu jsou typické strohé interiéry a purismus. Ne všechny navržené stavby ale měly to štěstí, aby došlo na jejich realizaci. Značná část zůstala jen na rýsovacích prknech architektů. Jde například o nedokončený návrh na římskokatolický kostel v Prštném.

Vladimír Karfík

Architekt Vladimír Karfík se narodil 26. října 1901 na Slovinsku českému závodnímu lékaři. Ve 20. letech absolvoval pracovní stáž u francouzského urbanisty Le Corbusiera a rovněž u amerického architekta Franka Lloyda Wrighta. Právě ve Spojených státech se seznámil s Tomášem Baťou, který jej zaměstnal ve svých závodech.

Pro obuvnickou společnost navrhoval moderní obchodní domy, je také autorem proslulého Baťovského mrakodrapu s pojízdnou kanceláří ve výtahu nebo Společenského domu ve Zlíně. Po válce se dál zajímal o konstrukce administrativních budov. Architekt Vladimír Karfík zemřel v roce 1996 v Brně.

Na výstavě ale nejsou k vidění jen svatostánky, ale i památníky, které měly sloužit jako meditativní prostor. Jedním z příkladů je například Památník Tomáše Bati ve Zlíně, dnešní Dům umění. Baťovský památník v Otrokovicích, který by připomínal pád letadla, v němž zlínský podnikatel zahynul, se nakonec dokončit nepodařilo. Kromě památníku měl na místě stát i kostel, který ale také nakonec skončil v šuplíku.

Všechny sakrální stavby z baťovské éry mají společné atributy: snaží se držet jednoduchý kubický tvar jednotlivých stavebních modulů, zároveň ale urbanisticky zapadají do vize jednotné obuvnické zástavby. „Přes nezvyklé konstruktivistické formy nevznikaly jen studené betonové budovy, ale silná emocionální díla, která zapadala do kontextu baťovské zástavby,“ řekla kurátorka výstavy Ladislava Horňáková.

Kdy a kam na výstavu?

Dobové snímky i současné fotografie tvoří hlavní část expozice v grafickém kabinetu Baťova institutu. V nově zrekonstruované 14. tovární budově budou k vidění i architektonické plány, včetně těch nikdy nerealizovaných. Krajská galarie výtvarného umění ve Zlíně bude sakrální stránku baťovské architektury připomínat až do 20. dubna. Otevřeno je denně mimo pondělí od 10 do 18 hodin.