Brno - Převážně působivé černobílé snímky zařadil do knihy Divadelní svět Brno renomovaný fotograf Jindřich Štreit. Na sedm desítek snímků v nové publikaci zachycuje atmosféru i zákulisí mezinárodního festivalu, který se v Brně odehrál na přelomu května a června. Každý ročník nesoutěžní přehlídky Divadelní svět Brno má svého dvorního fotografa. Volba u druhého pokračování největší divadelní akce ve městě padla logicky na Štreita, který patří k nejznámějším jménům soudobé české fotografie, ale také proto, že v minulosti spolupracoval s Peterem Brookem. Tomuto legendárnímu divadelníkovi byl druhý ročník festivalu totiž dedikovaný.
Divadelní svět Brno sevřel Štreit do působivé knihy
Po dvorním fotografu loňského ročníku Bohdanu Holomíčkovi byl i tentokrát Štreit přítomný v Brně celé divadelní přehlídce. A jak jeho snímky v krásně vypravené knize ukazují, fotograf nemířil objektivem výhradně na festivalová představení. Známý umělec, který má za sebou více než devět set autorských výstav a který vydal už na tři desítky fotografických knih, se soustředil zejména na atmosféru, zákulisí a nečekané situace, kterých byl svědkem. Divák se tak prostřednictvím těchto snímků vlastně dostane na místa, která byla publiku z větší části zapovězená.
Nejde však o jenom nezvyklý zákulisní voyerismus dokumentárních fotek. Štreitova kniha je vlastně cenným dokladem i svědectvím, které se nevejdou do videozáznamů festivalových představení. Ostatně ke cti publikace se zajímavým podlouhlým formátem lze také přičíst to, že hned v úvodu kompletní seznam všech zúčastněných souborů přetiskuje.
Ze stostránkové vázané publikace lze také vyčíst a rekonstruovat typický autorův styl, jehož středobodem jsou zas a jenom lidé a řekněme jejich vklínění se do festivalové akce. Sám autor pořídil v osmi dnech na čtyři tisícovky záběrů, ze kterých vybral sedmdesát těch nejzajímavějších. Kombinuje barvu i černobílá provedení, která – ruku na srdce – sluší divadlu a krásným výjevům ze všech festivalových jevišť asi nejlépe. Jak již bylo řečeno, nejde tady jenom o záznamy divadla v jeho nejautentičtější, tedy jevištní podobě, ale také o soustředěný a všímavý fotografův vhled do věcí a situací „za oponou“.
Kniha je tak určena všem, kteří prožili onu neopakovatelnou atmosféru celého festivalu, ale i hercům, účinkujícím, vedení festivalu nebo sponzorům. A není potřeba zapomínat ani na absentující obdivovatele Štreitovy výmluvné fotografické řeči. Ostatně festivalové vedení nechtělo vytvořit katalog všech divadelních představení, ale subjektivní osobitou výpověď o atmosféře festivalového dění. A to se v tomto tisku, který zajímavě skloubil dokumentární a osobitý pohled autora, zcela jistě podařilo.