Četné epidemie v devatenáctém století přiměly mezinárodní společenství k hledání řešení, jak kontrolovat šíření nemocí a jak mu zabránit. Prvotní snahy selhaly, ale během dekád vedly ke vzniku Světové zdravotnické organizace (WHO). Ta zahájila činnost 7. dubna 1948 – přesně před 75 lety.
WHO chrání světové zdraví už tři čtvrtě století. S chybami i velkými úspěchy
V 19. století se Evropa potýkala s obrovským množstvím epidemií. Způsobily je jak války, tak i výrazně zvýšený obchod a cestování na Východ – nejčastější vlny nemocí přicházely právě z Asie. Navíc v té době rychle rostla města, kam se stěhovalo venkovské obyvatelstvo, takže epidemie způsobovaly stále horší škody. K těm největším hrozbám tehdy patřila cholera, ale nebezpečné byly také tuberkulóza, žlutá horečka nebo tyfus.
V reakci na epidemie cholery v letech 1830 a 1847, které v Evropě zabily desítky tisíc lidí, byla v roce 1851 v Paříži svolána první mezinárodní hygienická konference. V té době ještě rodící se lékařská věda neznala příčiny cholery, schůzi navíc narušily politické neshody, takže skončila neúspěchem, přičemž o moc lépe nedopadly ani ty navazující.
Přesto byly tyto konference prvním pokusem o vytvoření mechanismu pro mezinárodní spolupráci pro prevence a kontroly nemocí, bez nichž, jak se dnes už dobře ví, nejde žádná epidemie zastavit. Nemoci totiž hranice neuznávají.
Toto úsilí se nakonec vyplatilo v roce 1892, kdy byla přijata Mezinárodní sanitární dohoda o kontrole cholery a o pět let později Úmluva, která se zabývala bojem proti moru.
Podobná snaha probíhala i na opačném břehu Atlantiku, kde založili roku 1902 Mezinárodní sanitární organizaci, z níž se vyvinula Panamerická úmluva o zdravotnictví (PAHO), tedy nejstarší mezinárodní zdravotnická organizace na světě. V Evropě byl založen Mezinárodní úřad pro veřejnou hygienu (L'Office International d'Hygiene Publique) až v roce 1907.
Poslední Mezinárodní sanitární konference se konala v Paříži v roce 1938, v předvečer druhé světové války. Bezprostředně po skončení války v roce 1945 mezinárodní konference v San Franciscu odhlasovala zřízení nové mezinárodní zdravotnické organizace, jež vznikla o rok později, když 61 zemí podepsalo ústavu Světové zdravotnické organizace.
Nově založená WHO tehdy nahradila Zdravotnickou organizaci Společnosti národů (1923) a Mezinárodní úřad veřejného zdraví (1909).
WHO proti pandemiím
Členy organizace je dnes 194 zemí (včetně Česka). Své ústředí má WHO ve švýcarské Ženevě. Celkem Světová zdravotnická organizace zaměstnává přes sedm tisíc lidí ve 150 zemích, má šest regionálních poboček. Celkový rozpočet WHO je v miliardách dolarů ročně, tyto prostředky pocházejí z příspěvků 194 členských zemí a z darů.
Na své konto si WHO připsala řadu úspěchů. V roce 1980 prohlásila po dlouhém boji za vymýcené pravé neštovice, v roce 1998 vyhlásila program vymýcení spalniček. V důsledku poklesu proočkovanosti populace v posledním desetiletí ale dochází opět ke vzniku epidemií této choroby.
WHO také řídí celosvětový program týkající se syndromu získaného selhání imunity (AIDS). Počet obětí nemoci od roku 2005 výrazně klesl, ročně nemoci přesto podlehne milion lidí. Úspěchem je fakt, že antiretrovirotiky se už léčí více než polovina lidí s HIV.
V roce 2003 byla podepsána Rámcová úmluva WHO o boji proti kouření a tabáku, první v historii organizace, která se věnuje výhradně problematice veřejného zdraví.
V posledních letech se WHO angažovala zejména v boji s pandemií koronaviru, takzvanou prasečí chřipkou či virem zika. Během koronavirové krize byla WHO kritizována i chválena. Kritika se točila hlavně kolem pozdní reakce organizace a chaotických příkazů. WHO vyhlásila globální stav nouze až 30. ledna 2020, kdy byl koronavirus rozšířen už do 21 zemí. Za pandemii WHO označila šíření nákazy 11. března 2020, kdy již bylo nakaženo přes 120 tisíc lidí, z nichž více než 4000 nemoci podlehlo.
Šéfem WHO je od roku 2017 Etiopan Tedros Adhanom Ghebreyesus, který byl loni znovuzvolen.
Generální ředitel WHO Tedros Adhanom Ghebreyesus