V USA přibývá „anti-archeologie“. Vykopané artefakty se vracejí zpět na místa původu

Jako by se obrátil proud času: archeologické artefakty a ostatky pravěkých lidí míří z amerických muzeí zpátky na místa, kde byly vykopány. Úprava zákonů by tuto praxi, která podle odpůrců z řad odborníků limituje vědecké poznání, měla ještě usnadnit.

Knoxvillské McClungovo muzeum je malé, útulné a docela moderní. Kousek od koster dinosaurů a sbírek měkkýšů stojí několik dalších velkých vitrín. Ale téměř všechny zejí prázdnotou.

Uvnitř zůstávají jen poličky, samotné exponáty ale chybí. Místo nich tam stojí drobné červené cedulky s bílým nápisem: „Předmět byl odstraněn za účelem repatriace.“ Jinými slovy, muzeum je věnovalo místním indiánským kmenům.

V podobné situaci je nyní spousta amerických státních muzeí a archivů. Zatímco v minulosti se jejich sbírky zvětšovaly, v současné době se svých exponátů zbavují. Artefakty se z polic, depozitářů, vitrín a expozic vracejí zpět ke svým původním vlastníkům, jimiž jsou indiánské kmeny po celých Spojených státech.

Co s nimi potomci lidí, kteří předměty vyrobili, teď udělají, je jenom na nich – často putují na posvátná a jinak důležitá místa.

Šest písmen

Prázdné vitríny většinu návštěvníků překvapí. Platí to i pro McClungovo muzeum, které s repatriací začalo teprve loni. Když zde lidé poprvé nevidí exponáty, jež očekávali, jsou zpočátku zaražení, často o prázdných vitrínách diskutují, někteří poměrně vášnivě. A občas se najde i nespokojený návštěvník, který si zajde kurátorům stěžovat, že je zklamaný. Vstup je naštěstí zdarma, takže muzeum umístěné přímo v kampusu Knoxvillské univerzity nemusí nikomu vracet vstupné.

Za poloprázdné police může šest písmen – NAGPRA. Tato zkratka označuje zákon Native American Graves Protection and Repatriation Act. Ten není žádnou novinkou – přijat byl už roku 1990, ale jeho dopady se projevují především v novém tisíciletí.

Norma se týká majetku ve vlastnictví federálních nebo státních organizací. „Byl vytvořen proto, aby se vypořádal s tím, jak jsme nakládali s posvátnými předměty původních obyvatel Ameriky, hroby, ostatky a artefakty spojenými s pohřby ve staletích, která následovala po kolonizaci Evropany,“ vysvětluje v knize Stories About Repatriations (Příběhy o repatriacích) archeoložka Sonya Antalayová z Massachusettské univerzity v Amherstu.

  • Ve Spojených státech se používají oba pojmy. Jejich význam se ale úplně nepřekrývá, proto se mnohdy vědci výrazu indiáni vyhýbají. Mezi původní obyvatele totiž patří i skupiny, které se za indiány nikdy neoznačovaly – zejména inuité neboli eskymáci a také původní kmeny na Havaji. Těchto skupin se zákon NAGPRA také týká.

Spousta ostatků původních obyvatel Ameriky podle ní byla prostě vykopána ze země, uložena na police v muzeích nebo uložena do jejich sklepů, aniž by se uvažovalo o tom, co znamenají pro víru jejich potomků. „Ve sbírkách v USA se nachází mezi 300 a 600 tisíci ostatky původních obyvatel – rozsah této situace je ohromující,“ zdůrazňuje Atalayová.

Poté, co byl zákon schválen, tedy dostaly muzea a instituce alespoň částečně financované federální vládou novou povinnost. Musely vytvořit seznam svých sbírek a v nich zaznamenat, které předměty souvisí nějakým způsobem s kulturním dědictvím indiánů a dalších skupin. A pokud některé z nich projeví o artefakty zájem, musejí jim je muzea předat.

Indiánské artefakty vystavené v Pensylvánském muzeu
Zdroj: Wikimedia Commons

Problém je s „neidentifikovatelnými“ předměty. Jejich souvislost mají posuzovat instituce po konzultaci se zástupci organizací, přičemž důkazy mohou být nejrůznější povahy. Muzea nemusí názor expertů akceptovat, konečné rozhodnutí o tom, co je a není „indiánské“, je jen na nich.

Kromě institucí má NAGPRA dopad i na obchodníky s lidskými ostatky. Podle zákona je obchodování s mrtvými těly původních obyvatel Ameriky nebo s kulturními předměty původních obyvatel Ameriky získanými v rozporu s normou trestným činem. Tresty za první přestupek mohou dosáhnout až dvanáct měsíců odnětí svobody a pokuty sto tisíc dolarů.

Co se děje s ostatky

Zástupci kmenů se pokoušejí vracet ostatky i artefakty zpět na místa, odkud pocházejí. Řada antropologů a archeologů z řad původních obyvatel se proto zaměřuje na hledání míst, odkud tyto předměty pocházely.

Pak dochází k něčemu, co se dá označit za „anti-archeologii“. Jako by se obrátil proud času – kosti a předměty se vrací z muzeí zpět do země, kde by měly zůstat už navždy.

Tato místa ale později mnohdy lákají zločince, kteří se pokoušejí cenné věci získat – proto potomci původních obyvatel často raději volí místo lokalit přímo spojených s původem artefaktů jiná kulturně důležitá místa, která se dají lépe zabezpečit. Typicky jsou to jeskyně, které se dají uzavřít.

Množství tělesných ostatků se nedá přesně zařadit a nelze určit, odkud pocházejí. Není tedy možné říci, jakému kmeni patří nebo kam by se měly uložit. Proto vznikl projekt s názvem Return to the Earth (Návrat do Země), který se na ně zaměřil. Cílem je najít místa, kam by se dalo zhruba 110 tisíc kusů takových ostatků uložit bez ohledu na to, komu patřily. První z těchto „univerzálních“ pohřebišť se nachází poblíž kulturního centra Čejenů v Clintonu ve státě Oklahoma.

Soukromí investoři i porušování pravidel

NAGPRA se nijak nedotkla soukromých investorů, kteří mohou i nadále likvidovat indiánské památky, jak se jim zlíbí.

Obrovské rozhořčení v USA způsobilo rozhodnutí společnosti Walmart z roku 1998 postavit novou samoobsluhu na indiánském pohřebišti, kde bylo uloženo 154 původních obyvatel Ameriky. Společnost se nijak nesnažila ostatky zachovat, půdu zpracovaly buldozery a vyrostl obchodní dům – i přes námitky indiánských organizací.

Stejná korporace se dopustila něčeho podobného roku 2015 na Havaji. Tam se při stavbě obchodního centra podařilo objevit ostatky 64 původních obyvatel. Tentokrát ale byl už tlak společnosti příliš velký na to, aby je šlo zničit. Společnost je tedy nechala posbírat. Následně ale trvalo tři roky, než je místní mohli znovu pohřbít – firma ostatky nechala ležet v nákladním voze.

Své povinnosti ale porušují i samotné federální úřady. V únoru 2020 indiánské komunity a organizace kritizovaly někdejšího prezidenta Donalda Trumpa za to, že nechal odstřelit části národní památky Organ Pipe Cactus v jihozápadní Arizoně poblíž hranic Spojených států a Mexika.

Trump tím chtěl uvolnit prostor pro slibovanou zeď, která měla zabránit imigrantům z jihu překročit hranici. Jenže zmiňovaná lokalita obsahuje pohřebiště a kulturní památky patřící kmeni Tohono O'odham a UNESCO ji uznalo jako ekologickou rezervaci.

Přírodní rezervace Organ Pipe Cactus narušená výstavbou zdi
Zdroj: https://www.biologicaldiversity.org/

Trumpova administrativa obcházela ochranu NAGPRA prostřednictvím federálních výjimek a před zahájením výstavby svůj záměr nekonzultovala s kmenem Tohono O'odham. „Jak byste se cítili, kdyby někdo přivezl buldozer na váš rodinný hřbitov a začal tam vykopávat hroby? Tohle je přesně to, co cítíme, že se děje,“ komentoval tehdy toto jednání zástupce kmene Ned Norris.

Skandál s mužem z Kennewicku

Vůbec nejznámějším sporem spojeným s NAGPRA se stal ten o „muže z Kennewicku“. Roku 1996 našla skupina studentů na břehu řeky Columbia pozoruhodně zachovanou kostru, dokonce si původně mysleli, že může být stará jen několik desítek let.

Jenže výzkum ukázal, že je o poznání starší – zhruba o 9300 let. A protože ležela na pozemcích kmene Umatillů, požádali jeho zástupci o převzetí ostatků, které chtěli pohřbít podle své tradice. Vědci to ale zpochybnili, protože chtěli ostatky studovat, a první analýzy navíc ukazovaly, že tělo je tak staré, že by nemělo mít s indiánskými kmeny nic společného.

Lebka a rekonstruovaná podoba „Muže z Kennevicku“
Zdroj: Smithsonian Institute

Umatillové naopak argumentovali tím, že jejich ústní historie sahá deset tisíc let do minulosti, a tvrdili, že jejich lid se na daném historickém území vyskytuje od počátku věků. Jejich argumenty ale nebyly dostatečné, takže ostatky skončily na Washingtonské univerzitě – dočasně.

V červnu 2015 totiž tým vědců z Kodaňské univerzity v Dánsku na základě DNA z kostí zjistili, že kennewický muž je opravdu příbuzný s moderními indiány. A to i se skupinou která žije v místě, kde byly jeho kosti nalezeny.

Analýza ukázala, že Kennewick Man je „velmi blízce příbuzný s kmenem Colville“ v severovýchodním Washingtonu. V září 2016 proto Sněmovna reprezentantů a Senát USA schválily zákon, který měl vrátit kosti koalici kmenů z povodí řeky Columbia, aby je původní obyvatelé znovu pohřbili podle svých tradic.

Ostatky se navrátily do země 18. února 2017 za účasti asi dvou stovek členů pěti kmenů z povodí řeky Columbia na blíže neurčeném místě v tomto regionu.

Je to málo?

NAGPRA je velmi kontroverzní zákon. Jeho důsledky jsou nepříjemné pro muzea, pro jejich zaměstnance i pro vědce – tyto skupiny mají často pocit, že tím přicházejí o obsah své práce. Norma podle nich brání lepšímu poznání dějin lidstva, včetně historie komunit původních obyvatel Ameriky.

„Jsem zodpovědný za tyto objekty i lidské ostatky. Pokud špatně rozpoznáme původ nebo kulturní spojení s konkrétním kmenem, mohly by se dostat ke špatnému kmeni,“ vysvětloval archeolog John O’Shea z Michiganské univerzity na konci devadesátých let, proč se jeho instituce brání odevzdání artefaktů.

„Vždy se najde něco, co mohou vědci jako já o těchto předmětech říct, zejména s tím, jak vznikají nové technologie. Věřím, že muzea dělají při péči o lidské ostatky ve svých sbírkách dobrou práci,“ dodal.

Celé roky se o tomto zákoně diskutuje, doznal už několika upřesnění. V současné době došlo v této debatě ke shodě, že je zapotřebí práva původních obyvatel rozšířit.

Letos v listopadu vyzvalo americké ministerstvo vnitra veřejnost, aby se vyjádřila k novému návrhu – úpravě NAGPRA, která by měla pomoci úmysly tohoto zákona lépe, a hlavně účinněji realizovat. Úřady už získaly vyjádření 71 organizací, které indiány zastupují, a získalo od nich přes sedm stovek připomínek.

Veřejnost, další organizace a zástupci muzeí, galerií a archivů se mohou vyjádřit do poloviny ledna příštího roku, pak by měla vzniknout definitivní úprava. Ta by měla umožnit, aby se původní obyvatelé dostali k tomu, co jim v minulosti patřilo, snadněji než nyní.