Extrémní lesní požáry, které v posledních letech zasáhly Kalifornii, Austrálii nebo Sibiř, budou stále častější. Do roku 2050 jejich počet zřejmě stoupne zhruba o třetinu a do konce tohoto století se zvýší přibližně o padesát procent. Vyplývá to ze zprávy, kterou zveřejnila OSN.
Podle dokumentu, na kterém se podílelo více než padesát výzkumníků z celého světa, je klimatická krize a změna využívání půdy příčinou celosvětového nárůstu lesních požárů. Ve zprávě píší, že situace je bezesporu extrémní, ale ještě není beznadějná.
Přestože krajinné požáry jsou pro správné fungování některých ekosystémů nezbytné, zpráva se zabývá zejména nekontrolovatelnými živly, které představují riziko pro společnost, hospodářství nebo životní prostředí.
Nutnost finančně posílit prevenci
Ze zprávy vyplývá, že se musí změnit veřejné výdaje na lesní požáry. Vlády údajně vynakládají finance na nesprávné místo, protože se zaměřují na práci záchranných služeb. Podle autorů výzkumu by ale bylo účinnější se zaměřit na prevenci požárů.
V současné době je na přímé zásahy při plamenech v průměru vyčleněno přes padesát procent finančních prostředků, zatímco na plánování a prevenci méně než jedno procento. Podle dokumentu by měla jít zhruba polovina peněz na plánování, prevenci a připravenost, přibližně třetina na reakci a dvacet procent na obnovu.
„Je to opravdu důležitý závěr, který, jak doufám, nasměruje peníze a zdroje správným směrem a změní politiku,“ uvedla profesorka Univerzity Witwatersrand v Johannesburgu Sally Archibaldová, která se na zprávě podílela. „Nemůžeme slíbit, že když dá svět peníze na proaktivní řízení požárů, nebudou už žádné extrémní živly, protože jsou způsobené globální změnou klimatu. Ale určitě by nám to pomohlo minimalizovat jejich dopady a škody,“ dodala ekoložka.
Existuje podle ní také mnoho řešení, s jejichž pomocí lze snížit množství hořlavého materiálu v krajině. Řadí se mezi ně například zakládání řízených požárů, obhospodařování krajiny pastvou zvířat a odstraňování stromů příliš blízko lidských obydlí.
Tradiční postupy fungují
Ze zprávy vyplývá, že lidé by měli více kombinovat moderní monitorovací systémy s domorodými znalostmi. „Po sto letech výzkumu jsme se shodli, že způsob, jakým lidé v Africe tradičně vypalují krajinu, je pro ekosystém pravděpodobně nejvhodnější,“ řekl Archibaldová.
Strategie řízení požárů se celosvětově liší. Odborníci nicméně zastávají názor, že v ekosystémech blíže k rovníku by mělo být více kontrolovaných požárů a v těch vzdálenějších méně. Výjimkou jsou tropické lesy, jako je Amazonie, které jsou sice na rovníku, ale požárů by mělo být velmi málo. „Není to univerzální řešení. S plameny je to jako se srážkami – v různých částech světa se vyskytují různé typy požárů,“ podotkla Archibaldová.
Lesní požáry zhoršují klimatickou krizi tím, že ničí ekosystémy bohaté na uhlík, jako jsou rašeliniště, věčně zmrzlá půda a lesy, a tím zvyšují hořlavost krajiny. Změna klimatu zase kvůli narůstajícím teplotám, silnému větru a většímu suchu zvyšuje jejich pravděpodobnost.
