Podle nové studie způsobuje změna klimatu výrazné tání nejvyššího ledovce na Mount Everestu. Rychlost změny je za dobu pozorování nejvyšší a může ohrozit celý region.
Mezinárodní vědecký tým vedený glaciology z Mainské univerzity zkoumal ledovec v Jižním sedle Mount Everestu. Zjistil, že led na něm ubývá osmdesátkrát rychleji, než se na povrchu stačí vytvářet.
Rychlost úbytku je podle vědců spojená s oteplováním a silnými větry, které ledovec poškozují. Studie odhalila, že od 90. let 20. století století stihl roztát led, který se zde vytvořil přibližně za dva tisíce let. Oproti minulosti je tání rychlejší především proto, že led v současné době už nechrání silná vrstva sněhu – ta je více vystavená slunečním paprskům, a to urychlilo její tání.
Mariusz Potocki, který výzkum na místě vedl, tvrdí, že ledovec v Jižním sedle zřejmě zmizí a že už nyní je jen reliktem minulých, chladnějších dob – v současné době pro jeho existenci už nejsou podmínky.
Sledovat umírání ledovce v přímém přenosu
Tým deseti vědců pod jeho vedením navštívil Mount Everest, kde instaloval dvě nejvýše položené meteorologické monitorovací stanice na světě a pak odebral vzorky z desetimetrového ledového jádra.
Tento výzkum poprvé přinesl zásadní informace o změně klimatu v místech, odkud doposud chyběla data. Autoři studie upozorňují, že výsledky potvrzují pozoruhodnou citlivost zemských systémů i na relativně malé změny.
Rychlé tání v Himaláji, který je pro svou obří masu ledu přezdíván Třetí pól planety, může mít celou řadu „významných dopadů v regionálním až globálním měřítku“, varují vědci.
Na vodě z Himaláje jsou totiž závislé stovky milionů lidí v Asii – jak pro pití, tak pro zavlažování v zemědělství. Pokud budou ostatní ledovce v regionu i na celém světě následovat příkladu Everestu, jejich schopnost poskytovat vodu zemědělcům ve vhodnou dobu by se mohla výrazně snížit.
Nesrovnatelně menší je jiný problém: Úbytek ledovců by se také mohl stát komplikací pro horolezce. Budoucí výpravy na horu se budou zřejmě setkávat místo sněhu s více obnaženým podložím a ledovým příkrovem, což by jim ztížilo výstup.
Ledovec v Jižním sedle je v kontextu Himaláje sice dost malý a tedy sám o sobě vlastně nezajímavý, ale je výjimečný tím, jak vysoko je – může se tedy stát jakýmsi lakmusovým papírkem pro další vývoj tamních ledovců, jež hrají pro ekosystémy větší roli. Právě proto je tak důležité prozkoumat ještě detailněji, do jaké míry se zranitelnost ledovců, kterou zde objevili, vztahuje na zásoby ledu na „střeše světa“.
