Upíři dodržují pokrevní bratrství. S přáteli sdílí kořist a pomáhají si

Samice upírů rozlišují a respektují širší rodinu. Se svými příbuznými a dokonce i „přáteli“ se o krev rozdělují častěji než s ostatními členy kolonie. Ukázal to rozsáhlý výzkum, který vyšel v odborném časopise PLOS Biology.

Přírodovědci už delší dobu sledují, jak silná je spolupráce mezi upíry. Tito létající savci příbuzní netopýrům se živí krví jiných savců a během toho spolu často spolupracují. Společně se usazují na stromech, čistí se navzájem a dokonce sdílejí vyvrhnutou krev s hladovými spolubydlícími.

Starší studie ukazovaly, že toto chování je běžné u blízkých příbuzných – teď ale vědce zajímalo, jak široké tyto „sociální sítě“ jsou a jakou mají podobu. Proto připevnili padesáti samicím upíra obecného (27 bylo divokých a 23 žilo předtím dva roky v zajetí) na těla malé senzory a poté je vypustili zpět do přírody, na pastviny pro dobytek v Tolé v Panamě.

Výzkumníci zjistili, že označení upíři sice téměř nikdy neopouštěli hnízdiště společně, úzce spojené samice se ale často znovu spojovaly daleko od hnízdiště. Netopýři, kteří se v místě, kde hejno trávilo noc, spojili s větším počtem partnerů, s nimiž se potom častěji a intenzivněji setkávali i při výpravách za potravou.

Vědci zaznamenávali i zvuky, které přitom upíři dělali. Přístroje zachytily celkem tři značně odlišné druhy komunikace – jeden z nich byl ve volné přírodě zaznamenám úplně poprvé. Biologové zatím přesně neví, co zvuky od sebe odlišuji, ani jakou mají v komunikaci upírů roli, chtěli by se analýze věnovat v budoucnosti.

Upíří společnost

Chování upírů je podle této studie značně složité, což odráží náročnost jejich života. Žijí ve velkých koloniích, kde je zapotřebí nějaké formy koordinace – už jen proto, jak snadno se v těchto skupinách přenášejí různé nemoci, nebo jak smrtící mohou být konflikty.

Tyto podmínky vyžadují, aby zvířata ovládala sofistikované formy komunikaci a aby uvnitř společenství panovaly nějaké vztahy, které fungování komunity usnadňují. Autoři předpokládají, že upíři během výprav za potravou zřejmě cíleně vyhledávají zvířata, kterým důvěřují – s nimi si pak vyměňují informace o nejbližší krvi nebo o nejlepším přístupu k otevřené ráně, z níž mohou sát životodárnou tekutinu.

Biologové předpokládají, že tato spolupráce by upírům mohla ušetřit čas a úsilí spojené s výběrem místa, kde se jejich kořisti naruší na těle kůže. Pro upíry je právě to nejnáročnější část jejich honby za potravou – na odkrytou ránu pak nalétávají další členové skupiny. Jedno z volání může sloužit právě k upozornění na takové místo, další zase možná pomáhá identifikovat kamarádské upíry v blízkosti.

„Jak daleko sahá 'přátelství'? Ukázali jsme, že sociální vazby upírů se neomezují pouze na péči o tělo a sdílení potravy na nocovišti, ale spřátelení jedinci spolu dokonce loví, což poukazuje na složitost jejich sociálních vztahů,“ dodávají autoři.