Vědci poprvé získali DNA z hmyzu uvězněného v jantaru

Vědcům se poprvé podařilo získat části DNA z hmyzu, který uvázl v pryskyřici stromů nalezených na Madagaskaru. Snít o vzniku Jurského parku je ale podle autorů výzkumu zatím předčasné. Hmyz totiž nepocházel z pravěku, ale uvázl a zemřel v pryskyřici jen před několika lety.

Hmyz v jantaru, ilustrační foto
Zdroj: Wikimedia Commons

Výzkum je přesto velmi důležitý. Poprvé totiž prokázal, že je možné získat a studovat genetickou výbavu organismů nalezených ve ztuhlé pryskyřici stromů.

„Místo abychom hledali DNA v jantaru starém 100 milionů let a snili o vzkříšení dinosaurů, měli bychom začít tím, že ji nejprve najdeme v hmyzu uvězněném v pryskyřici jen před několika lety,“ uvedl v prohlášení David Peris, autor studie z Institutu pro geovědy a meteorologii na univerzitě v Bonnu.

„Naše nové výsledky ukazují, že je skutečně možné geneticky studovat organismy, které byly uvězněné v pryskyřici,“ dodal Peris. Připouští ale, že zatím není jasná časová hranice, za kterou se dá tímto způsobem při studiu DNA proniknout.

V časopise PLOS One paleontologové a mikrobiologové z Bonnské univerzity popsali, jak výzkum probíhal. Získali dva ztuhlé vzorky stromové pryskyřice ze stromu Hymenaea verrucosa (neboli kurbaryl), který roste na Madagaskaru. Obsahovala množství brouků nosatců, kteří v ní uvázli, když ještě byla lepkavá.

Oba vzorky byly staré přibližně dva až šest let. Poté, co získali materiál z pevné pryskyřice, použili techniku známou jako polymerázová řetězová reakce, aby ve zkumavce rozmnožili genetický materiál a potvrdili tak naději, že se dají získat zlomky DNA z organismů uvázlých v pryskyřici.

Nová technologie pomohla

Při předchozích pokusech o získání genetického materiálu ze zvířat v pryskyřici se pro extrakci používal chloroform nebo 70procentní roztok alkoholu. Výzkumníci, kteří pracovali na novém projektu, si ale uvědomili, že tyto látky reagují s pryskyřicí a poškozují tak DNA. Místo toho se výzkumníci v této nové studii rozhodli pro mírně upravenou metodu, která měla zajistit, aby vzorky nebyly kontaminované čímkoliv z moderního prostředí.

„Vzorky v této studii jsou jen pár let staré, takže stále zůstává nejasné, jestli je možné aplikovat tuto techniku na starší vzorky, natož na ty prehistorické. Studie odhalila, že tekutina ve vzorcích zůstává zřejmě déle, než se původně myslelo, což by mohlo mít negativní vliv na stabilitu DNA,“ upozornila spoluautorka práce Kathrin Janssenová.

Vědci přesto doufají, že v rámci tohoto projektu najdou horní hranici toho, jak dlouho může DNA v pryskyřici stromů vydržet. S použitím citlivějších metod by pak po ní mohli v budoucnu vědci pátrat.