Před 50 lety vstoupila Čína do „vesmírného klubu“. Od té doby dobyla Měsíc a stala se kosmickou velmocí

Počátky čínské kosmické éry sahají až do poloviny 50. let minulého století. Tehdy se po vypovězení z USA do vlasti vrátil Čchien Süe-sen, uznávaný odborník v letectví a v oblasti raketového pohonu, který se stal tvůrcem čínských mezikontinentálních raket. Stojí také za prvním programem čínských pilotovaných letů.

První čínská družice Tung-fang-chung 1 (Východ je rudý) byla na oběžnou dráhu Země vystřelena 24. dubna 1970 a Čína se tak stala po SSSR, USA, Francii a Japonsku pátou zemí, která vyslala svůj satelit na oběžnou dráhu za pomoci vlastní techniky.

Mezi kosmické velmoci se Čína zařadila v říjnu 2003, kdy jako třetí země světa po Rusku a USA vyslala do vesmíru svou vlastní kosmickou loď s lidskou posádkou. O deset let později se Čína stala po USA a Rusku třetí zemí světa, která dopravila svůj stroj i na Měsíc.

Další rozvoj čínského vesmírného programu nastal v devadesátých letech. Tehdy, roku 1992, navrhl Šanghajský úřad pro astronautiku program pilotovaných letů do vesmíru; vláda jej pod označením Projekt 921 schválila roku 1993. 

Od roku 1994 začala Čína spolupracovat s Ruskem na vývoji kosmické lodě Šen-čou (Božská loď) a také verze nosné rakety CZ. V Pekingu zároveň ve stejním roce začala výstavba „vesmírného města“ inspirovaného ruským vzorem, Pekingského velicího a kontrolního střediska (BACC).

První Číňan v kosmu

Na konci dvacátého století se Čína rozhodla, že nastal čas, aby se do kosmu podíval její první zástupce. V listopadu 1999 vyslala na oběžnou dráhu kolem Země svůj první vesmírný modul bez posádky. Stroj Šen-čou podobný americkému raketoplánu strávil na oběžné dráze kolem planety 21 hodin a oblétl ji čtrnáctkrát.

Od dva roky později, v lednu 2001, vynesla nosná raketa Čchang-čeng-2F (Dlouhý pochod) do vesmíru loď Šen-čou 2 s opicí, psem, králíkem a hady na palubě.

Dalším krokem bylo dopravení figuríny člověka –⁠ to se povedlo 1. dubna 2002, kdy na oběžnou dráhu Země  kosmická loď Šen-čou 3 vynesla figurínu tchajkonauta (tímto výrazem pro astronauta či kosmonauta se pak začali čínští cestovatelé do kosmu označovat). Kromě něj byla na palubě také slepičí vejce, z nichž se později v laboratoři vylíhla zdravá kuřata.

Přelomem se stal říjen roku 2003, kdy Čína poslala do vesmíru svou první pilotovanou raketu; na palubě lodi Šen-čou 5 byl tehdy 38letý tchajkonaut Jang Li-wej, který čtrnáctkrát obletěl Zemi a po 21 hodinách na ní přistál. Čína se tak stala po Rusku a USA třetí zemí na světě, která do vesmíru vyslala svou vlastní kosmickou loď s lidskou posádkou.

I další programy pilotovaných letů byly úspěšné –⁠ například už roku 2008 Čaj Č'-kang jako první čínský tchajkonaut v historii vystoupil z vesmírné lodi Šen-čou 7 zhruba na 13 minut do volného prostoru.

K Měsíci a ještě dál

Pro Čínu to ale neznamenalo konec snah. Naopak, úspěch lidské mise dokázal, že země má dostatečné kapacity na to, aby v dobývání vesmíru soupeřila i s těmi nejsilnějšími hráči. A tak si kosmický program předsevzal další, ještě ambicioznější cíle –⁠ Čína upřela svůj pohled k Měsíci, který byl ostatními velmocemi v podstatě ignorován.

V říjnu 2007 země vypustila první měsíční sondu Čchang-e 1 pojmenovanou podle bohyně Měsíce z čínské mytologie. Na oběžnou dráhu Měsíce dorazila družice 5. listopadu 2007, o dva roky později svou misi ukončila řízeným nárazem do měsíčního povrchu –⁠ během té doby získala spoustu důležitých snímků našeho přirozeného satelitu a provedla řadu důležitých měření.

Pokračováním čínského měsíčního dobrodružství se stala mise Nefritového králíka –⁠ tak se jmenovalo robotické vozítko, které roku 2013 na Měsíc dopravil modul Čchang-e 3. Čína se tak stala po USA a Rusku třetí zemí, která na Měsíc dopravila svůj stroj. Šlo také o první měkké přistání na Měsíci od roku 1976, kdy tam dorazila sovětská sonda Luna 24.

Dosavadním vyvrcholením čínského měsíčního programu byla sonda Čchang-e 4, která před rokem úspěšně přistála na odvrácené straně Měsíce. Stalo se tak poprvé v historii letů do vesmíru. Sonda dosedla poblíž jižního pólu Měsíce v kráteru Von Kármán, což má pro Číňany i symbolický význam, neboť americký aerodynamik maďarského původu Theodor von Kármán, po kterém je kráter pojmenován, byl učitelem zakladatele čínského vesmírného programu Čchien Süe-sena. Na palubě sondy byly přístroje ke geologickému průzkumu a k biologickým experimentům. 

Trvalá přítomnost ve vesmíru pomáhá vědě

Čína by chtěla po vzoru USA a Ruska udržet trvalou přítomnost v kosmu –⁠ to ale nejde bez obyvatelné vesmírné stanice. Už v září 2011 země vypustila na oběžnou dráhu první, zkušební modul Tchien-kung 1 v rámci programu budoucí vlastní vesmírné stanice Tchien-kung (Nebeský palác). O měsíc později Peking vypustil na oběžnou dráhu nepilotovanou vesmírnou loď Šen-čou 8, která se s modulem úspěšně spojila. Projekt Nebeského paláce Čína i nadále rozvíjí.

Kromě něj ale na oběžné dráze provozuje i řadu dalších projektů, ať už vojenských, nebo vědeckých. Před třemi roky například jako první na světě vypustila satelit vybavený kvantovou kryptografickou technologií, která umožňuje lepší ochranu před hackery a odposloucháváním. Družice byla pojmenována Mo-c' na počest čínského filozofa z 5. století př. n. l.

Ve stejné době uvedla do provozu největší teleskop na světě určený k výzkumu vesmíru. Zařízení FAST s talířovou anténou o průměru 500 metrů bylo vybudováno během pěti let v provincii Kuej-čou na jihozápadě země.