Pařez, který odmítl umřít. Nad vodou ho drží záchranná síť okolních stromů

Na Novém Zélandu se nachází pařez, který nedává vědcům spát. Zbytek damaroně jižní, za normálních okolností vysokého jehličnanu, trčí ze země na Severním ostrově Nového Zélandu. Měl by být dávno mrtvý, ale přesto přežívá. Z neznámých důvodů se o něj starají ostatní stromy: dodávají mu živiny i vodu pomocí propojeného kořenového systému.

Biologové už roky zkoumají, jestli skutečně existují a jak fungují podobné rostlinné sítě, které pomáhají rostlinám účinně sdílet zdroje. Jedním z důkazů byly podobné neumírající pařezy, jež se podařilo najít. Až doposud ale vědci nebyli schopní pozorovat ani prokázat výměnu živin.

Novozélandský pařez našli náhodou, když procházeli deštným pralesem v pohoří Waitakere. Vypadal živě, přestože mu chyběly větve i listí. Rozhodli se, že stojí za detailní prozkoumání a vrátili se k němu s citlivými přístroji. Pomocí nich měřili průtok tekutin kořeny jeho i okolních stromů; pracovali při tom s hypotézou, že damaroně v okolí mu pomáhají.

Kořenový záchranný systém 

Výsledek jejich měření to potvrdil. Když vody v pařezu přibývalo, ve stejné době jí v okolních stromech ubývalo. A to může znamenat jediné: damaroně poskytují tekutinu a živiny. Přírodovědci to popsali v červencovém čísle odborného žurnálu i Science.

Tvrdí v něm, že pařez se pomocí kořenů propojil se stromy v jeho sousedství a tímto způsobem je schopen sdílet s nimi látky potřebné k přežití.

Stromy jsou toho schopné, to už věda ví delší dobu. Podobně provázané kořenové systémy má více než sto padesát druhů stromů. Ale až doposud nikdo netušil, že součástí tohoto systému mohou být i umírající stromy, které jsou svými silnějšími a zdravějšími sousedy udržovány při životě.

Pomáhají stromy umírajícím? 

Biologové sice podrobně popsali, že tento fenomén funguje, nebyli ale schopní zatím odpovědět na základní otázku: proč zdravé stromy mrhají energií a živinami na záchranu umírajícího. Varují před „humanizováním“ stromů, tedy odpověďmi, které by naznačovaly u stromů nějakou formu soucitu nebo empatie – nic podobného rostliny neznají.

Ve výzkumu pařezu hodlají pokračovat. Zatím pracují s teorií, že kořeny se propojily již dříve, když byl strom ještě relativně zdravý a potřeboval jen pomoci. V zásobování sousední damaroně pokračují podle biologů zřejmě ze setrvačnosti.