Svou práci popisuje jako snahu pochopit, jak zákony vesmíru daly vzniknout zákonům života. Chemici se k těmto procesům dostali o něco blíž i díky jeho práci. Byl to právě francouzský chemik Jean-Marie Lehn a jím popsaný obor takzvané supramolekulární chemie. Nejen o ní mluvil v pořadu Hyde Park Civilizace, kde se postavil otevřeně k možnosti vylepšovat lidská těla.
Jean-Marie Lehn je slavný nobelista, který v současnosti přednáší po celém světě. Věří, že i díky jeho objevům lidé brzy ovládnou i ty nejjemnější procesy, které stojí za chemií života. A vezmou je do svých rukou – včetně evoluce. „Chemie má velkou moc vyrábět věci, které dřív neexistovaly,“ popsal. „Někteří lidé vám řeknou – nesahejte na přírodu – ale my jsme přírodě ukradení.“
Potenciál je podle něj téměř bez hranic – právě metodami, které objevil, se totiž dá provádět úprava, editace genů, a to včetně těch lidských. „Je potřeba začít s pokusy na zvířecích druzích,“ vyzývá vědec. „Už něco probíhá i na lidech, ale aktuálně jsou to jen věci, které je snadné akceptovat, tedy především choroby, které můžeme napravit.“ Ale cíle jsou ještě ambicióznější. „Chcete mít lepší mozek? Chcete mít dvě srdce místo jednoho? Chcete mít čtyři ruce – pak byste mohl hrát na piano čtyřručně. To by bylo hezké. Je to superčlověk? Je to stále jen člověk, jen má víc funkcí,“ uvedl Lehn.
Eticky v tom vědec nevidí problém, záleželo by ale vždy na tom, k čemu by se daná úprava použila. „Příroda nám dala ruce, tohle je poslední výstřelek evoluce. Mohu jimi hladit nebo škrtit…,“ vysvětluje složitost etických postojů chemik. Jaký je tedy podle něj smysl takových úprav? Je jím samotné přežití lidstva. „Je to otázka budoucnosti. Pokud si nezničíme planetu, tak máme energii, dokud svítí Slunce. Máme na to pár miliard let, ale co potom – poletíme do jiných galaxií, kde je jiné Slunce? S těmihle těly, co máme, se tam nedostaneme,“ varuje vědec. „Tady už jsme v science fiction, ale stejně, tyhle dveře do budoucnosti, tato okna, si nesmíme zavírat,“ dodal Lehn.
Jak změnit člověka
Všechny tyto možnosti vycházejí ze znalostí, které se učí už na základní škole: vazby mezi dvěma prvky vznikají tak, že tyto prvky spolu sdílejí elektrony. Říká se tomu kovalentní vazba a jde o základní spojení, které chemie studuje. Jenže příroda zná i jiné druhy vazeb, kterým se říká nekovalentní. Jsou mnohem volnější a umožňují mnohem větší rozmanitost. Tento druh vazeb se objevuje například u dvoušroubovice DNA – její řetězce jsou k sobě připoutány pomocí vodíkových vazeb.
Celý obor chemie, který se tomuto tématu věnuje, stvořili především tři muži, kteří za to roku 1987 dostali Nobelovu cenu. Mezi nimi byl i Jean-Marie Lehn, jenž popsal molekulární struktury připomínající dětské stavebnice spíš než klasické pevné vazby. Tím Lehn nabídl vědě nový pohled na fungování sloučenin, na kterých stojí život. Jím objevené látky začaly hrát podstatnou roli v celé řadě oblastí.
Cesta k lepšímu člověku
„Typickým příkladem je využití léčiv, která jsou vymyšlena tak, aby interagovala pouze na specifických místech v organismu, na daném receptoru a tím pádem neohrozila celý organismus v jeho funkčnosti,“ popisuje Vladimír Setnička z Ústavu analytické chemie VŠCHT.
Lehn totiž objevil pravidla, podle kterých molekuly rozeznávají jedna druhou. A rozhodují se, jestli spolu začít, nebo nezačít reagovat. To je klíčové třeba v oblasti životního prostředí. Vedle tohoto vědeckého vrcholu Jean-Marie Lehn předával své znalosti a dovednosti nové generaci vědců. Mezi nimi právě i Vladimírovi Setničkovi.
„Jako student posledního ročníku doktorského studia jsem získal cenu za chemii, jejímž patronem je Lehn. Součástí této ceny bylo i stipendium francouzské vlády na pobyt ve francouzských laboratořích,“ vzpomíná Setnička. „Čili má volba na stáž ve francouzských laboratořích byla poměrně jasná,“ dodává vědec.
Celý pořad Hyde Park Civilizace si můžete poslechnout i jen ve zvukové podobě, jako takzvaný podcast:
