Jozef Tiso

Zastupitelstvo vesnice Varín na severu Slovenska podle listu Denník N schválilo změnu názvu místní ulice pojmenované po prezidentovi válečné Slovenské republiky Jozefu Tisovi, který byl v roce 1947 odsouzen za zločiny proti lidskosti k trestu smrti. Přejmenování letos v červnu nařídil Varínu soud.

Když 1. září 1939 napadlo nacistické Německo Polsko, nebylo v tom samo. Z východu se k němu po dvou týdnech přidali vojáci Sovětského svazu. A z jihu na polské území společně s Němci vstoupila vojska Slovenského státu. Role Slovenska v operaci je dodnes kontroverzní. Za doby komunismu se o ní mlčelo a málo zkoumaným a nedostatečně popsaným tématem zůstává i v současné době.

Přijetím mnichovského diktátu koncem září 1938 skončila v Československu éra první republiky. Do země vstoupila německá vojska, Československo přišlo o velkou část svého území a v říjnu abdikoval prezident Edvard Beneš, kterého vystřídal šestašedesátiletý právník Emil Hácha. Takzvaná druhá republika však přežila necelý půlrok. Německým cílem byla úplná likvidace československého státu a ta přišla 15. března 1939 spolu s německými okupačními vojsky. Nacistický vůdce Adolf Hitler přijel poprvé a naposled do Prahy, o den později pak vydal výnos o zřízení protektorátu Čechy a Morava.

Ve čtyřtisícové obci Varín nedaleko Žiliny nese už třicet let jedna z ulic jméno Jozefa Tisa. Pojmenování po prezidentovi válečného Slovenského státu budí emoce nejen mezi místními. Název odmítá svaz protifašistických bojovníků i historici. Snaha o přejmenování ulice ale v místním zastupitelstvu narazila.

I více než sedmdesát let po konci nacistické okupace vydávají archivy nové dokumenty. Jeden odhaluje podrobnosti o osudu brigádního generála in memoriam Olega Václava Procházky. Do jeho případu se osobně vložil Adolf Hitler.

Před třiceti lety napadl dav v Bratislavě prezidenta Václava Havla a jeho doprovod. Demonstranti volali po slovenské samostatnosti a připomínali si výročí odtržení od předválečného Československa v roce 1939. Jiná část slovenské společnosti volala po vzniku konfederace, což čeští politici odmítali.

Skončilo porážkou povstalců, Slovensku ale pomohlo k zařazení mezi členy vítězné protinacistické koalice. Slovenské národní povstání (SNP) patří k nejvýznamnějším událostem moderních slovenských dějin. Ozbrojené vystoupení proti německé okupaci a domácímu kolaborantskému režimu, které vypuklo před 76 lety, 29. srpna 1944, také na několik měsíců vázalo část německých sil, které nemohly být nasazeny na východní frontě.

Bez Slovenského národního povstání (SNP) by Slovensko nebylo státem s protifašistickou a demokratickou tradicí. Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová to řekla během oslav 75. výročí zahájení SNP, ozbrojeného protifašistického vystoupení Slováků za druhé světové války. Oslav se kromě slovenských politických špiček účastnily také zahraniční delegace. Česko zastupovali premiér Andrej Babiš, předsedové obou komor parlamentu i ministr obrany.

Zatímco nacistické Německo už chystalo okupaci českých zemí, Slováci odpočítávali poslední hodiny do vzniku svého státu. Krátce po poledni 14. března 1939 ho v Bratislavě na tajné schůzi vyhlásili poslanci zemského sněmu. Tehdejší propaganda samostatný stát vydávala za splněný sen o sebeurčení. Dnes je existence fašistické republiky na Slovensku citlivé téma.