ČKD

Pražské metro slaví padesátiny. Před půlstoletím se cestujícím otevřel první úsek nejstarší trasy C a na něj vyjely šedivé vozy typu Ečs, které do Prahy dodal Mytiščinský stojírenský závod. Byl, a zároveň nebyl to první typ vozidel pražské podzemní dráhy. Každopádně byl první, který skutečně sloužil jako metro cestujícím. Po něm přibyly ještě dva nové typy pražského metra a jeden vznikl rekonstrukcí. Není to ale konec historie. Dopravní podnik připravuje zakázku na další sérii vozidel, která se má přiblížit současným podzemním trendům nejen co do sestavení soupravy, ale i co do řidiče. Ten by v pražském metru budoucnosti již jezdit neměl.

Před třiceti lety začal prodej kuponových knížek. Kuponová privatizace patřila mezi hlavní způsoby přechodu k tržnímu hospodářství od centrálně plánované ekonomiky bývalého komunistického režimu. První ze dvou vln se zúčastnilo přes osm a půl milionu lidí.

Praha se loučí s tramvajemi typu Tatra T6A5. Je to trochu s podivem, loni oslavily teprve čtvrt století od svého uvedení do provozu v pražských ulicích. Přitom ve městě stále zůstávají i vozy staré čtyři nebo i pět desetiletí, byť mají za sebou rekonstrukce. Vozy T6 ale byly pro dopravní podnik od začátku trochu nechtěným dítětem a v 90. letech, kdy začínal jejich provoz, byly již také určitým anachronismem. Zároveň je to ale poslední plod letité spolupráce s vagonkou, která zprvu nesla Ringhofferovo jméno, poté název Tatra, respektive ČKD Tatra.

Když se řekne kolbenka, vybaví se mnoha lidem velká továrna. Pojmenování přitom pochází od českého průmyslníka a vynálezce Emila Kolbena, který tu svou, elektrotechnickou, továrnu se jménem Kolben a spol. založil přesně před 125 lety. Podnik, který byl předchůdcem ČKD, se během několika desetiletí rozšířil na gigantický průmyslový celek s neobyčejnou produkční kapacitou, jehož elektromotory, vodní turbíny, lokomotivy, tramvaje nebo vybavení pro elektrárny získaly světovou proslulost. Svoje první zkušenosti sbíral Kolben až ve Spojených státech u slavného vynálezce T. A. Edisona, klíčové však bylo i jeho setkání s Nikolou Teslou.

Rok, který končí nulou, upomíná vždy na výročí události, kterou leckdo oplakal, ale nebylo vyhnutí – totiž na konec parního železničního provozu v Československu. Parní lokomotivy se oficiálně rozloučily v létě 1980 zvláštními jízdami v severních Čechách, ve skutečnosti zmizely poslední nákladní lokomotivy z pravidelného provozu na přelomu let 1980 a 1981. Nyní, po 40 letech, jsme již tak daleko, že ani historický vlak automaticky neznamená, že by to byl vlak parní. Ale vzpomínky na dým stoupající z komína a podmanivý zvuk parního stroje zůstává doslova duší železnice.

Pendolino vozí cestující v Česku patnáct let. Výročí oslavily jednotky s naklápěcí skříní den před Štědrým dnem – zkušební provoz s cestujícími začal na rychlíkové lince Praha–Děčín 23. prosince 2004. Zpočátku provázely pendolina velké těžkosti, které vedly i k jejich úplnému stažení z provozu počátkem roku 2006. Dnes jsou ale docela spolehlivou zbraní Českých drah v boji proti konkurenci na trase z Prahy do Ostravy i Košic.

Přesně před třiceti lety, 24. listopadu 1989, rezignovalo vedení KSČ v čele s Milošem Jakešem. Vyvrcholil tak týden rostoucích protirežimních protestů, jejichž účastníci mimo jiné provolávali heslo „Jakeše do koše!“. Zatímco dosavadní generální tajemník se do nového předsednictva strany už nevrátil, pražský stranický šéf Miroslav Štěpán se do něj dostal znovu. A to přesto, že ho pouhý den před odvoláním celého vedení vypískali dělníci v závodě ČKD.

Revoluční listopad, probuzení do svobodné země, očekávání revoluce i ekonomická transformace. Po třiceti letech se v Laterně magice, kde Občanské fórum v roce 1989 zformulovalo své požadavky komunistické vládě, sešli ústřední postavy tehdejšího dění Václav Klaus, Petr Pithart a Zdeněk Jičínský. Diskuzi moderovala Světlana Witowská.

Co se událo v pátek 17. listopadu 1989, většina lidí z továrny ČKD ještě v pondělí nevěděla a v hovorech převládal názor, že „studenti dělali bordel a dostali na zadek“, vzpomínal v pořadu Interview ČT24 Petr Miller, který se stal organizátorem stávkového hnutí mezi dělníky. Když se ale začaly objevovat záběry z Národní třídy, tak je podle Millera naštvala brutalita zákroku. A to, že se pak zvedl odpor z oblasti, na které režim stavěl svou ekonomickou moc, označil za rozhodující. Nedlouho poté se on sám stal ministrem práce ve federální vládě.

Areál společnosti ČKD Blansko Strojírny, která je od roku 2013 v insolvenci, se v elektronické dražbě prodat nepodařilo. Vyvolávací cena nemovitého i movitého majetku byla 138 milionů korun. Nikdo nepodal ani nejnižší nabídku. Přestože se o haly v současné době stará insolvenční správce, výroba v nich pokračuje.

Areál společnosti ČKD Blansko Strojírny půjde v polovině července do dražby. Vyvolávací cena budov a pozemků podél údolí řeky Punkvy je 138 milionů korun. Společnost je v insolvenci od roku 2013.

Uplynulo pět let od chvíle, kdy oficiálně skončila v provozu nejstarší řada skříňových dieselových lokomotiv československé konstrukce – strojů T478.1 a 2 neboli Bardotek. Ve skutečnosti ale z kolejí nikdy úplně nezmizely. Objevovaly se docela pravidelně jako náhrada novějších vozidel, a letos se dokonce vrátily do turnusové služby v čele sezonních víkendových vlaků ve středních Čechách. A rok, který Bardotky polil živou vodou, končil jubileem jedné z nich – té, která je dnes jistě nejčilejší ze všech.

Jména průmyslníků Emila Kolbena a Čeňka Daňka opouští českou paměť stejně jako připomínky jejich odkazu tuzemská města a obce. Především kvůli krádežím zmizely pamětní desky, náhrobní kameny i busty a na slavný industriální kolos ČKD, do jehož názvu se vepsala příjmení obou legend tuzemského strojírenství, byl vypsán konkurz. Po stopě mužů, kteří spolu (navzdory očekávání) firmu nikdy neměli, se vydal David Vondráček z týmu Reportéři ČT.