Téma 80 let od konce druhé světové války strana 2 z 5

I po osmdesáti letech se na některých místech dochovaly úkryty z druhé světové války. Někdy je objevují příbuzní nebo majitelé nemovitostí náhodou, například při stavebních pracích. Často tato místa vyprávějí málo známé příběhy odbojářů nebo ilustrují, co se dělo v přelomových okamžicích války.

Před osmdesáti lety Spojenci z východu i západu postupovali k Berlínu a osvobozovali nacistické vyhlazovací tábory. V místech, v nichž našli smrt lidé z řad židovské komunity, cizinců, politických odpůrců, válečných zajatců a dalších hitlerovskému režimu nepohodlných, naráželi na hrůzné výjevy. Jedním z největších táborů na území dnešního Německa byl ten v Buchenwaldu, který přežil třeba i Čech Karel Vrkoslav nebo další vězeň Karl Vögtel. Později osvobozené Dachau zase v kresbách zachytil vězeň Karel Frinta. Jeho osud nyní poprvé zpracoval a publikoval Ústav pro studium totalitních režimů.

Obsluhovaly protiletadlová děla, zachraňovaly raněné vojáky přímo uprostřed boje, a dokonce ostřelovaly nepřítele – ženy, které za druhé světové války byly na východní frontě, se do bojů zapojily naplno. A bylo mezi nimi dokonce zhruba tisíc statečných Čechoslovaček. Do armády a přímo mezi svištící bomby a granáty některé vstupovaly dokonce už v 15 letech. A také ony musely mnohdy snášet obtěžování od sovětských vojáků. Jejich touha bojovat byla ale silnější – přesto stále zůstávají ve stínu mužů.

Parašutisty za války nevysílala do protektorátu jen exilová vláda z Londýna. Dostávali se na toto území i z Východu – z pověření nejen Československé vojenské mise, ale i komunistické strany nebo sovětské rozvědky. Kromě zpravodajských a sabotážních úkolů měli někteří parašutisté ke konci války také pomáhat zakládat národní výbory a připravovat půdu pro nástup komunistů k moci v Československu. O jejich osudech toho přitom stále příliš nevíme – také kvůli nedostupnosti ruských archivů i snaze ruského režimu účelově interpretovat historii.

Svět si připomíná osmdesát let od konce druhé světové války. Vzpomínky na konflikt se snaží uchovat také v zemi, která jej rozpoutala, v Německu. Tamní Spolek péče o válečné hroby vyhledává alespoň část z obrovského množství bezejmenných německých padlých. Významný díl práce se před ním otevřel po pádu železné opony. Stále pracuje i na územích, která během druhé světové války německé síly plenily a terorizovaly. Dobrovolníci, mezi něž patří i příbuzní padlých a pohřešovaných vojáků, odmítají, že by jejich úsilí mělo být pokusem rehabilitovat nacismus a jeho zločiny. Pro řadu z nich jde hlavně o pátrání po předcích. Další významnou dimenzí má být i připomínka válečných hrůz a s ní varování pro současný svět.

Český prezident Petr Pavel a belgický král Filip zakončili oslavy 80. výročí osvobození Plzně americkou armádou od nacistické okupace. Podle Pavla vedla druhá světová válka k prozření, že agresorovi se nesmí ustupovat, což je podle něj aktuální i dnes. V projevu zdůraznil také roli belgické armády při osvobozování nejen Plzně, ale také Stříbra, Tachova nebo Holštýna. Belgický král zdůraznil nutnost, aby Evropa a Amerika i po osmdesáti letech míru stále stály při sobě při obraně svobody a demokracie.

V Plzni vrcholí Slavnosti svobody, oslavy osmdesátého výročí osvobození americkou armádou. Jde o jedny z největších připomínek konce druhé světové války. Přiletěl na ně i devětadevadesátiletý veterán Harry Humason, který se vrátil do Čech poprvé od roku 1945. V československé armádě tehdy bojoval i Oscar, otec Michlean Lowy Amirové žijící v USA, díky němuž se dochovaly unikátní fotografie z osvobozování západočeského města. Snímky napravily mylné tvrzení amerických novin, že Plzeň osvobodili Sověti. „Nevěděli, co je Plzeň. Historii přijali tak, jak jim byla interpretována,“ přiblížila Amirová.

Druhá světová válka přinesla ženám nové pracovní příležitosti a finanční nezávislost v době, kdy se dělníci či mechanici ze dne na den stali vojáky. S koncem konfliktu však přišel rychlý návrat do starých kolejí a z většiny žen se pod tlakem společnosti opět staly pečovatelky o domácnost. Výraznou změnu přinesla na Západě až sexuální revoluce a hnutí za práva žen v šedesátých a sedmdesátých letech.

Mohlo pražské povstání dopadnout jinak? Do ulic města měla vtrhnout obrovská záplavová vlna a obětí by mohlo být řádově možná o stovky až tisíce víc. Nacističtí velitelé z výcvikového prostoru Waffen-SS na Benešovsku totiž měli v plánu vyhodit do vzduchu přehrady ve Štěchovicích a Vraném a Prahu zatopit. U hrází dokonce už v posledních dnech války shromáždili dvanáct tun trhavin. Přestože od plánu nakonec upustili, do bojů o Prahu výrazně zasáhly alespoň jejich jednotky. Přes dvanáct tisíc vojáků cestou na hlavní město navíc masakrovalo povstalce, kteří se jim v postupu pokusili zabránit.

Zástupci vlády, parlamentu, hlavního města, policie a armády připomněli u budovy Českého rozhlasu na Vinohradské třídě začátek Pražského povstání proti nacistickým okupantům v květnu 1945. Položením věnců uctili památku padlých. Jedinou cestou k uchování svobody a demokracie je jejich společná obrana, řekl předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS). Povstání vypuklo před osmdesáti lety ráno 5. května.