Karanténa není holocaust. Představitelka německých Židů varovala před zlehčováním nacismu

V Německu i po celém světě si lidé připomínají miliony obětí nacistického režimu. V Berlíně se konala pietní ceremonie, již připravil Spolkový sněm. S projevy vystoupil předseda této parlamentní komory Wolfgang Schäuble a bývalá předsedkyně Ústřední rady Židů v Německu Charlotte Knoblochová. Ta mimo jiné varovala před zlehčováním nacismu. 

Pieta u příležitosti Mezinárodního dne památky obětí holocaustu
Zdroj: Reuters Autor: Fabrizio Bensch

Přirovnávání karanténních omezení k holocaustu je zlehčováním nacismu, prohlásila Knoblochová. V emotivním projevu ocenila přeměnu Německa v demokratickou zemi, na kterou je pyšná. Zároveň zdůraznila, že o demokratické výdobytky je nutné pečovat a bojovat za ně.

„Stojím před vámi jako hrdá Němka,“ řekla na úvod Knoblochová, která je dlouholetou šéfkou Izraelitské kulturní obce v Mnichově a Horním Bavorsku. V projevu přítomné včetně prezidenta Franka-Waltera Steinmeiera či kancléřku Angelu Merkelovou seznámila s pohnutým osudem své rodiny v době nacistického režimu.

Mnichovská rodačka Knoblochová vzpomínala, jak jako dítě byla svědkem toho, když jim „muži v dlouhých kabátech zabavovali koberce a porcelán“. „Obsluhovali se podle libosti. Na potvrzení ale nezapomněli. Zkrátka Německo,“ řekla.

Pamětnice: Není lepší kompas než srdce

Sama unikla deportaci do Terezína díky pomoci Kreszentie Hummelové, která pomáhala v domácnosti jejího strýce. Dívku odvezla ke své rodině, kde ji prohlásila za své nemanželské dítě. Za záchranu Knoblochové ji Izrael posmrtně v roce 2017 ocenil titulem Spravedlivá mezi národy. Otec Knoblochové holocaust přežil jako nuceně nasazený.

Před poslanci Knoblochová hovořila o tom, jak pro ni bylo složité po válce v Německu zůstat a jak zvažovala odchod. „Vlast je ale vlast,“ řekla. „Svou vlast jsem ztratila, pak o ni bojovala a zase ji získala,“ řekla.

„Na Spolkovou republiku můžeme být hrdí, ale musíme ji bránit,“ uvedla s tím, že tak musí činit všichni Evropané. Prohlásila rovněž, že je pyšná na německou demokracii a mladé Němce. „Nenesou žádnou vinu za minulost, přitom na sebe odpovědnost berou,“ řekla. Mladým pak vzkázala, že není lepší kompas než jejich srdce.

Plénum Spolkového sněmu ocenilo projev dlouhým potleskem vstoje. Potlesku, i když jen krátkého, se Knoblochové dostalo i od Alternativy pro Německo (AfD), která je označována za populistickou a za sympatizující s pravicově radikálními postoji. V narážce na postoje AfD v proslovu uvedla, že radikální pravice svůj boj prohrála už před 76 lety. „Za své Německo budou dále bojovat, my ale budeme bojovat za naše Německo,“ dodala.

Před Knoblochovou vystoupil s úvodními slovy předseda Spolkového sněmu Wolfgang Schäuble, který poukázal na to, že v Německu antisemitismus zcela nezmizel, což dokládá předloňský útok na synagogu v Halle. To, že někteří němečtí Židé zvažují, že se z Německa kvůli obavám o bezpečnost vystěhují, považuje za ostudu. „Zahanbuje nás to,“ řekl s tím, že rasismu a antisemitismu je nutné se bránit.

Den památky obětí nacismu si Německo připomíná od roku 1996, kdy byl vybrán 27. leden. V roce 2005 pak tento den Valné shromáždění OSN vyhlásilo jako Mezinárodní den památky obětí holocaustu. Tento den je výročím osvobození koncentračního a vyhlazovacího tábora Osvětim, kde bylo zavražděno přes milion Židů. Podobné piety jako v Německu se konají i v jiných zemích, například v někdejším koncentračním a vyhlazovacím táboře v Osvětimi nebo v Izraeli.

Lovec nacistů má obavy

K otázce nacismu se u této příležitosti v rozhovoru serveru BBC News Brasil vyjádřil také ředitel izraelské kanceláře Centra Simona Wiesenthala Efraim Zuroff. Ten strávil čtyři dekády pátráním po nacistických zločincích, které ani po nalezení nebylo lehké dostat před soud kvůli přístupu některých vlád. Nyní má obavy, že nacističtí zločinci uniknou spravedlnosti kvůli pandemii covidu-19.

„Závodíme s časem a teď i s covidem-19. S nadsázkou někdy žertuji, že jsem jediný Žid na světě, který se modlí za dobré zdraví nacistů, aby přežili a mohli být souzeni za zločiny, které spáchali,“ řekl dvaasedmdesátiletý Zuroff, který za svůj život pomohl vypátrat přes tři tisíce zločinců. Jen ale asi ve čtyřiceti případech vůči nim justice zahájila stíhání.

Podle Zuroffa některé země nechtějí zločince stíhat, protože by si tím pokazily pověst a stálo by je to peníze. Někteří argumentují tím, že tito lidé stejně brzy zemřou, protože už jsou velmi staří. „Jsem ze třetiny badatel, ze třetiny historik a ze třetiny lobbista. Musím totiž vytvořit politickou vůli (k vyšetřování a trestnímu stíhání) tam, kde není,“ dodal rodák z New Yorku, který má americké a izraelské občanství.

Perónovi chráněnci

Mnozí nacisté uprchli po druhé světové válce i do Jižní Ameriky. „Argentina byla jejich oblíbeným cílem díky politickému klimatu. Dnes víme, že tehdejší argentinská vláda dokonce vytvořila zvláštní výbor, který tyto osoby vyhledával a nabízel jim útočiště. (Juan Domingo) Péron měl šílenou představu, že tito Evropané Argentinu pozvednou ve vědě i kultuře,“ uvedl Zuroff.

Za nejdůležitější počin, který se mu podařil, považuje Zuroff kauzu Dinka Šakiče, který za druhé světové války velel koncentračnímu táboru Jasenovac a který byl v roce 1999 odsouzen v Chorvatsku ke dvacetiletému trestu vězení. Po válce utekl do Argentiny.

Dopadnout poslední žijící nacistické zločince má Centru Simona Wiesenthala pomoci v rámci projektu Operace poslední šance i možnost nabízet za informace odměnu.

„Nabízíme 10 tisíc až 25 tisíc dolarů (až půl milionu Kč). Tím jsme získali velkou publicitu a dostáváme informace z celého světa. Mnohé z nich ale užitečné nejsou,“ uvedl Zuroff. „Například jednou jsme dostali mailem informaci, že jedna osoba před 40 lety slyšela historku o Němci, který žil v amazonském pralese. Ovšem bez přesného místa. Navíc ani nebylo jisté, že to byl nacista,“ dodal.

Kromě pátrání po nacistických zločincích považuje Zuroff za svůj úkol také odhalovat skutečnou pravdu o dění za druhé světové války. „Mnohé východoevropské země, které se v posledních 30 letech vrátily k demokracii, sice nezpochybňují holocaust, ale popírají svůj podíl na něm,“ řekl Zuroff, aniž by zmínil konkrétní zemi. „Tyto státy nechtějí říkat pravdu, protože je pro ně obtížné jí čelit,“ dodal.

Nenávist je virus

Výročí osvobození bývalého koncentračního a vyhlazovacího tábora v Osvětimi si mnoho přeživších holocaustu kvůli pandemii covidu-19 připomíná letos výjimečně virtuálně. Tově Friedmanové bylo jen šest let, když se v posledních chaotických dnech před osvobozením vyhlazovacího tábora v Osvětimi schovala v nemocniční posteli vedle těla mladé ženy, která právě zemřela. Ležela nehybně – přesně tak, jak jí nařídila matka. Nacisté totiž před opuštěním tábora chodili od postele k posteli a stříleli všechny, kdo ještě žili, píše agentura AP. 

Friedmanové matčin příkaz zachránil život. Pod pokrývkou sice mohla dýchat jen stěží, ale nikdo si jí nevšiml. O několik dní později tak spolu s tisíci dalšími vězni přivítala sovětské vojáky, kteří 27. ledna 1945 nacistický tábor v okupovaném Polsku osvobodili.

Nyní dvaaosmdesátiletá Friedmanová doufala, že si výročí připomene tím, že svých osm vnoučat vezme do památníku na místě někdejšího tábora Osvětim – Březinka. Koronavirus však cestě zabránil. Friedmanová zůstala sama doma v americkém New Jersey. Její varování před nárůstem nenávisti však zaznělo jako součást virtuálního uctění dne, které přichystal Světový židovský kongres. Na internet se s  připomínkovými akcemi přesunuly i další instituce ve světě.

Letošní akce kontrastují s tím, jak si Tova Friedmanová připomněla loňské výročí osvobození. Na místě bývalého nacistického tábora se setkala s dalšími přeživšími a desítkami evropských politiků. Mnoho lidí, kteří holocaust přežili, je ve Spojených státech, v Izraeli a v dalších zemích kvůli pandemii covidu-19 v izolaci. Friedmanové loni v březnu zemřel manžel a cítí se proto velmi osamocená.

Vzpomíná se i na Wintona

U příležitosti památky byla také stovkami svíček osazena socha sira Nicholase Wintona na nádraží v anglickém Maidenheadu, kde Winton více než 60 let žil. Winton v předvečer druhé světové války zachránil z Československa před transportem do koncentračních táborů 669 dětí, převážně židovských.

Britský železniční přepravce GWR uvedl, že se rozhodl osvítit Wintonův památník na maidenheadském nádraží východně od Londýna jednou svíčkou za každé ze zachráněných dětí. Sochu Wintona, který zemřel v roce 2015 ve věku 106 let, tu v roce 2010 odhalila tehdejší poslankyně za Maidenhead a pozdější britská premiérka Theresa Mayová.