Drážďany - Když se na Drážďany v polovině února 1945 snášelo 3 900 tun bomb z nákladního prostoru více než 1 300 spojeneckých letounů, zbyl z „Florencie na Labi“ jen zlomek historických památek i národní hrdosti obyvatel. Zkázu pak zachytil fotograf Richard Peter; jejím symbolem se stal pohled shůry – konkrétně z Nové radnice.
Dobrotivá socha, symbol rozbombardovaných Drážďan
Richard Peter se do Drážďan vrátil po konci války. Předtím sloužil ve wehrmachtu a město spatřil po půl roce od bombardování. Jeho předválečná fotografická sbírka ovšem skončila v plamenech a pod ruinami. Rozvrácené město proto zvěčňoval na vypůjčené či darované aparáty.
Zaměřil se na zborcené domy, kdysi majestátně se tyčící kostely, chrámy a umělecké galerie, ale i zbytky lidských koster. Třeba když se v roce 1946 otevřely protiletecké kryty, odhalil se mu výjev na nespočet mrtvých těl. Při mohutném bombardování se sice lidé schovávali do sklepů a krytů, jenže výbuchy a požáry byly tak masivní, že se jim nedostával kyslík a pod zemí po tisících umírali.
„Dobrota“ shlížející na ruiny Drážďan
Jeho nejznámějším dílem je snímek fotografovaný ze střechy Nové radnice, která jako zázrakem zůstala stát, nebo alespoň její část s věží. Cesta za perfektním záběrem však byla krkolomná. Ručičky hodin na věži radnice se v noci 14. února zastavily na půl třetí. „Schody skoro všech věží byly vypáleny nebo uzavřeny. Navzdory všudypřítomným varovným tabulím jsem na skoro všechny vyšel, nakonec také na věž radnice,“ vzpomínal posléze Peter.
GALERIE
Fotografie Richarda Petera z knihy Dresden - Eine Kamera klagt an
Dokonalý snímek přišel až na potřetí. Nejprve zjistil, že zamýšlenou fotografii nemůže pořídit kvůli prudkému protisvětlu. Pak se konečně dostal až na ochoz radnice, kde spatřil sochu ženy znázorňující Dobrotu (Die Gute). Jenže se mu nevešla do hledáčku, respektive záběru Leicy spolu s ruinami, a nebo byl vzhledem k její optice příliš zkreslený.
Přečtěte si ZDE historii a souvislosti bombardování Drážďan.
Peter si nakonec opatřil vhodný aparát a do záběru se mu podařilo dostat kýžený pohled – Dobrotu i zbořeniště. Tento snímek se poprvé objevil v jeho knize Dresden - Eine Kamera klagt an (Drážďany - fotografická obžaloba); vyšla v roce 1949 v NDR. Kniha přitom nabízí i srovnání – jak město vypadalo dlouho před náletem a pak pár měsíců po něm.
Richard Peter
- narodil se 10. května 1895 ve Slezsku, zemřel 3. října 1977
- nejdříve pracoval jako kovář a horník, pak ho uchvátilo fotografování
- roku 1914 byl odveden na frontu, po válce se usadil v Halle a nakonec zakotvil v Drážďanech
- poté se připojil k odborovému hnutí a vstoupil do Komunistické strany Německa
- ve dvacátých a třicátých letech 20. století vydával své fotografie v řadě levicových periodik
- s nástupem Hitlera k moci mu však byla činnost fotografa zakázána, pak musel opět narukovat
- do Drážďan se vrátil v září 1945, města i svou dosavadní práci však našel v troskách, a tak začal celou zkázu zvěčňovat na vypůjčených přístrojích. Právě fotografie z nich vzešlé se řadí k jeho nejznámějším
- v roce 1949 ho vyloučili ze Sjednocené socialistické strany Německa, to když poukázal na korupci jejích představitelů
- až do své smrti pracoval jako fotograf na volné noze a vyhrál několik mezinárodních cen
