Proplétají se úzkými jeskynními chodbami, hledají způsoby, jak přebrodit zatopené části, anebo slaňují z vysokých skalních stupňů. Tak vypadá práce českých speleologů v Gruzii. V projektu podpořeném Českou rozvojovou agenturou se snaží místní jeskyně připravit pro budoucí návštěvníky.
V oblasti na severozápadě země jim práci komplikuje voda. „Víme, že z jeskyně vytéká řeka, ta padá asi 200 metrů vysokým vodopádem dolů do údolí. Ale nikdo nikdy nezjistil, jaký stav vody tam je třeba po velkých přívalových deštích nebo po tání sněhu,“ říká Vratislav Ouhrabka ze Správy jeskyní ČR.
Vědět, jak rychle se jeskyně zaplaví, je přitom klíčové pro bezpečnost návštěvníků. Při přívalových deštích hladina vody může během několika minut stoupnout i o deset metrů. Přesně to se stalo před rokem a půl skupině mladých fotbalistů a jejich trenérovi v Thajsku. Šlo jim tehdy o život. Jeden z potápěčů při jejich záchraně zemřel.
Aby se takovým případům vyhnuli, do jeskyně odborníci nainstalovali čidla. Ta hlídají tlak vody i výšku hladiny. „Jsou nainstalovaná v trubkách tak, aby byla chráněná třeba před valícími se kameny,“ vysvětluje Ouhrabka. Zkušenosti se sledováním hladiny vody mají čeští jeskyňáři dlouholeté. V Bozkovské jeskyni ji museli snížit o pět metrů, aby prostor otevřeli veřejnosti.
V Gruzii aplikují i jiné osvědčené metody. Přes speciální senzory například sledují mikroklima, tedy jak se mění vlhkost a teplota. To je ukazatel, podle kterého by měli správci jeskyní regulovat počet návštěvníků.
„My bychom jim měli ukázat, jak se dají trvale tyto přírodní zdroje využívat, aniž by se zlikvidovaly,“ míní speleolog a náměstek ředitele Správy jeskyní ČR Karel Drbal. Takový osud by mohl hrozit třeba jedné z nejznámějších jeskyní v Gruzii – Prometheus. S počtem návštěvníků tam totiž za tři roky stoupla i teplota, a to o dva stupně.
