Nespokojenost občanů s režimem Jednotné socialistické strany Německa (SED) se začala naplno projevovat zejména rozsáhlým exodem na ambasády západního Německa.
Souběžně s tím začaly v létě pondělní modlitební pochody v Lipsku a sílící protestní shromáždění se postupně šířily i do jiných měst. Bodem zlomu se stal drsný postup policie proti pokojným demonstracím při výročí založení NDR 7. října v Berlíně, Lipsku, Drážďanech, Postupimi a dalších městech.
O dva dny později ale proti lipskému pochodu již režim nezasáhl a 16. října již provolávalo v Lipsku 120 tisíc Němců hesla „My jsme národ“ a „My tu zůstaneme“. K dalším statisícům demonstrantů v Berlíně, Drážďanech, Halle, Magdeburku i jinde se vlastní rezolucí připojili spisovatelé a umělci, kteří po vládě požadovali, aby konečně zahájila reformy.
Pod tímto tlakem si režim pokusil zachránit kůži kompromisem v podobě obětování svého symbolu – Ericha Honeckera.
„Reprezentoval dlouhodobou kontinuitu režimu a od jeho dalšího setrvání ve funkci nešlo očekávat změny, které v té době byly potřeba. Jeho nejbližší spolupracovníci v politbyru SED proto došli k závěru, že ho musí sesadit a na jeho místo nastoupí Egon Krenz,“ uvedl ve vysílání ČT24 Václav Šmidrkal z Institutu mezinárodních studií FSV UK.
Na začátku listopadu se v Berlíně uskutečnila mohutná demonstrace za svobodné volby a občanské svobody a 9. listopadu došlo k otevření hranic se západním Německem, což se připomíná jako pád berlínské zdi. První svobodné volby se v NDR konaly v březnu 1990 a 3. října téhož roku došlo ke znovusjednocení Německa.
Šmidrkal: Honecker byl přesvědčený komunista a ani po pádu režimu se na tom nic nezměnilo
Honecker trestu unikl
Erich Honecker zůstal po celý život zapřisáhlým stalinistou. Nad spáchanými zločiny neprojevil žádnou lítost a po pádu berlínské zdi za ně byl souzen. Vzhledem k rakovině jater v pokročilém stádiu byl však proces z humanitárních důvodů v lednu 1993 zastaven.
„Zkušenost s tím, že německá justice nedokázala potrestat někoho, kdo byl zodpovědný za to, co se dělo v NDR, vedla k velkému rozčarování. Jak řekla jedna východoněmecká disidentka: 'Očekávali jsme spravedlnost, a dostali jsme právní stát'. A ten umožnil Erichu Honeckerovi se bránit a vyhnout se rozsudku,“ dodal Šmidrkal.
Honecker následně odletěl do Chile, kde o rok později, 29. května 1994, ve svých jedenaosmdesáti letech zemřel.
Jeho nástupce Krenz byl jako spoluviník střelby do uprchlíků, kteří utíkali z totalitního státu na Západ, v srpnu 1997 odsouzen na šest a půl roku do vězení. Trest nastoupil v lednu 2000 a brány káznice opustil o necelé tři roky později, kdy mu byl zbytek trestu odpuštěn.
