Navzdory přítomnosti dvou švédských diplomatů čínské úřady zadržely čínsko-švédského občana, majitele hongkongského nakladatelství, jež vydávalo kritické knihy o osobním životě vrcholných představitelů země. Z vlaku, kterým Kuej Min-chaj údajně cestoval za svým lékařem do Pekingu, odvedli muže policisté v civilu.
Čínská policie odvedla kritického hongkongského nakladatele z vlaku, pak zmizel
Zpravodajka ČT Šámalová o zmizení čínského knihkupce (zdroj: ČT24)
Kuej Min-chaj byl propuštěn v říjnu z vazby, od té doby byl v domácím vězení. Má švédské občanství a podle jeho dcery byl na cestě na švédskou ambasádu, kde měl podstoupit lékařské vyšetření kvůli neurologickým potížím, když ho zadržely čínské úřady.
Knihkupcův blízký přítel ale řekl listu South China Morning Post, že Kuej Min-chaj zažádal o nový pas a možná se potřeboval dostat na velvyslanectví kvůli tomu. Kde je Kuej Min-chaj nyní, se neví, Švédsko si kvůli kauze povolalo na kobereček čínského velvyslance.
„Čínské zákony umožňují takzvané zadržení na neznámém místě, aniž by bylo vzneseno obvinění. Policie to využívá právě proti aktivistům a proti lidem nepohodlným z politických a jiných důvodů. Na základě toho ho mohou věznit měsíce,“ upozornila zpravodajka ČT Barbora Šámalová.
Na podzim 2015 a začátku roku 2016 zmizelo hned pět hongkongských knihkupců spojených s nakladatelstvím Mighty Current, které vlastní právě Kuej Min-chaj, a knihkupectvím Causeway Bay Books. Postupně se ale všichni objevili v pevninské Číně – čínské úřady tvrdily, že tam odjeli dobrovolně.
Přátelé knihkupců tehdy uvedli, že by jejich pronásledování mohlo souviset s připravovanou knihou o milostném životě čínského prezidenta Si Ťin-pchinga, na níž se podílel i Kuej Min-chaj.
Čtyři z knihkupců pak na jaře 2016 v čínské televizi Phoenix TV řekli, že prodávali „nepovolené“ knihy v Číně prostřednictvím internetu. Všichni nad svým jednáním vyjádřili lítost.
Případ ale vyvolal v Hongkongu obavy, že čínské úřady porušují právní nezávislost této bývalé britské kolonie, jež se roku 1997 vrátila pod čínskou správu a má vysokou míru autonomie.
- Británie získala území ve třech etapách. První části tehdy neobydlené země obsadila v roce 1841 v průběhu první anglicko-čínské opiové války. Po druhé opiové válce (1856-1858) si Velká Británie v roce 1860 „navždy“ připojila k Hongkongu poloostrov Kchou-lun a 9. srpna 1898 jí Čína smluvně pronajala na 99 let Nová území s okolními ostrovy.
- V letech 1840 až 1940 se Hongkong rozvinul v prosperující obchodní a vystěhovalecké středisko. Okupace Hongkongu japonskou armádou v letech 1941 až 1945 a embargo OSN na obchod s Čínou v letech 1950 až 1953 za korejské války hongkongskou ekonomiku téměř zničily. Hongkong se tedy zaměřil na budování průmyslu a díky přílivu kapitálu a předchozí čínské emigraci se v 60. a 70. letech stal významným finančním a průmyslovým centrem.
- První formální nárok na Hongkong vznesla Čína u OSN v březnu 1972 a přímé britsko-čínské rozhovory o budoucnosti Hongkongu o mnoha kolech začaly v červenci 1983 v Pekingu. Od jejich počátku zástupci ČLR trvali na čínské svrchovanosti nad celým územím, zatímco Velká Británie se snažila zachovat svou svrchovanost alespoň nad Hongkongem.
- Premiéři obou zemí, Margaret Thatchgerová a Čao C'-jang, se nakonec v prosinci 1984 dohodli, že k 1. červenci 1997 celý Hongkong přejde pod čínskou svrchovanost. Čína slíbila, že dosavadní hospodářský a politický systém ponechá po 50 let beze změny dle zásady „jedna země, dva systémy“.