Jednání o německé koalici drhne na uprchlících i na rušení uhelných elektráren

Sestavování nové německé vlády se začíná komplikovat. Aktuálně vyjednávaná koaliční varianta na půdorysu konzervativní unie CDU/CSU, svobodných demokratů (FDP) a Zelených ztroskotává na nepřekročitelných podmínkách každé ze stran. Jeden z největších sporů se zřejmě povede o horní hranici počtu přijímaných uprchlíků. Bavorská CSU hranici požaduje, ostatní partneři ji naopak odmítají. Případná možná koalice se štěpí také na otázce uhelných elektráren či spalovacích motorů u aut.

Video Události
video

Události: Německé povolební vyjednávání

Bavorská Křesťanskosociální unie (CSU) požaduje, aby do Německa nepřicházelo více než 200 tisíc běženců ročně a opakovaně uvedla, že bez takové hranice nevstoupí do vlády. Všechny tři ostatní strany to ale odmítají, včetně sesterské Křesťanskodemokratické unie (CDU) kancléřky Angely Merkelové, která takový krok, stejně jako řada expertů, považuje za neústavní.

Postoj CDU, FDP a Zelených shrnula šéfka ekologické strany Simone Peterová. „V koalici s námi nebude – stejně jako u CDU a FDP – žádná horní hranice pro uprchlíky. Na to se CSU musí připravit, pokud chce vážně zkoumat možnosti vzniku Jamajky,“ řekla listu Rheinische Post v narážce na přezdívku možné koalice odvozené od barev na jamajské vlajce.

Spory o horní hranici počtu běženců a další otázky migrační politiky ale rozhodně nejsou jedinými, které strany budou muset překlenout. Zřetelné neshody panují například v oblasti ekologie, kde Zelení na rozdíl od ostatních požadují okamžité ukončení provozu dvaceti nejvíce znečišťujících uhelných elektráren nebo zákaz nových aut se spalovacím motorem od roku 2030.

Svaz 90/Zelení
Zdroj: Reuters
Autor: Fabrizio Bensch

Šéf svobodných demokratů Christian Lindner v této souvislosti poznamenal, že by uvítal, kdyby u Zelených posílilo takzvané reálné křídlo, které má ke kompromisu nejen v těchto otázkách výrazně blíže než takzvané fundamentální křídlo strany. Jestli se rozdíly mezi stranami podaří překonat, je podle Lindnera otázka.

Vyjednávání o koalici se čeká delší než obvykle

Za svou stranu šéf FDP zdůrazňuje požadavky zásadních změn ve vzdělávací a hospodářské politice. Je také proti tomu, aby Německo odvádělo více peněz do Evropské unie a do eurozóny. Právě v oblasti evropské politiky, jejíž prohloubení si Zelení i část CDU dokážou představit, se tak rýsuje další možný střet.

I z těchto důvodů se očekává, že koaliční vyjednávání potrvají výrazně déle, než 37 dní, což byl dosavadní poválečný průměr. Zdrží je i to, že se v polovině října v Dolním Sasku uskuteční zemské volby. Před nimi se podle prohlášení politiků povedou jen sondovací rozhovory, hlavní fáze vyjednávání by měla začít až po zemském hlasování.

Pokud se nakonec koalici podaří vyjednat, budou ji schvalovat sjezdy jednotlivých stran, případně všichni straníci. To by ještě mohlo celý proces zvrátit.

Video Studio ČT24
video

Novinářka Procházková: Němci od Merkelové čekají větší péči o ně samotné

V čele Spolkového sněmu usedne zřejmě Schäuble

Novým předsedou Spolkového sněmu se podle veřejnoprávní televize ARD stane dosavadní německý ministr financí Wolfgang Schäuble (CDU). Pětasedmdesátiletý politik ve Spolkovém sněmu zasedá od roku 1972, a je tak vůbec služebně nejstarším poslancem. Stejně jako dosavadního šéfa parlamentu Norberta Lammerta (CDU) ho navíc uznávají i poslanci opozičních stran.

Respekt napříč politickým spektrem je spolu s jeho rétorickými schopnostmi, kterými by měl podle představ svých spolustraníků ukáznit i poslance protestní Alternativy pro Německo (AfD), jeden z důvodů, proč se ho konzervativní unie CDU/CSU kancléřky Angely Merkelové rozhodla na post nominovat.

Druhý důvod je čistě pragmatický. CDU/CSU v nedělních parlamentních volbách výrazně oslabila a o nové koalici bude jednat se svobodnými demokraty a Zelenými. Není tedy pravděpodobné, že by se jí znovu podařilo obsadit post ministra financí.

Wolfgang Schäuble
Zdroj: Reuters
Autor: Philippe Wojazer

Schäuble, jemuž se někdy kvůli důrazu, který klade na vyrovnanost státního rozpočtu, přezdívá černá nula, byl ve funkci ministra financí od roku 2009. Dlouhodobě patří k nejpopulárnějším politikům v Německu. O tom, kdo ho ve funkci šéfa státní kasy nahradí, rozhodne až vyjednávání o nové koalici. Postu by se ale rád ujal místopředseda svobodných demokratů (FDP) Wolfgang Kubicki.

Petryová z AfD možná založí novou stranu

Mezitím, co se výherce voleb CDU/CSU snaží s dvěma menšími stranami nalézt programový průnik, předsedkyně třetí AfD Frauke a její manžel Marcus Pretzell zřejmě plánují založit nové politické uskupení. Pretzell, který dosud šéfoval AfD v nejlidnatější spolkové zemi Severní Porýní-Vesfálsko, to naznačil v rozhovoru s veřejnoprávní televizí ZDF. Stranu se po vstupu do Spolkového sněmu rozhodli oba opustit.

Čtyřiačtyřicetiletý politik vyjádřil přesvědčení, že nyní v Německu neexistuje žádná strana, která by byla schopna prosadit politické změny. „A když žádná není, tak se musí … ano, nechte se překvapit, co máme v plánu,“ řekl Pretzell, který tvrdí, že v těchto dnech spolu s Petryovou vede řadu rozhovorů se členy i nečleny AfD.

Německá média upozorňují také na to, že si Petryová už v červenci zaregistrovala webovou doménu www.dieblauen.de, což v překladu znamená „modří“. Jak přesně to s úvahami manželského páru souvisí, se zřejmě teprve ukáže.

Předsedkyně AfD Frauke Petryová
Zdroj: Reuters

Petryová své překvapivé rozhodnutí odejít z AfD zdůvodnila tím, že strana, která je po nedělních volbách třetí nejsilnější v novém Spolkovém sněmu, se radikalizovala. Petryové, ale i dalším, v poslední době vadily mimo jiné výroky volebního lídra Alexandera Gaulanda, který v září hovořil například o tom, že Německo má právo být hrdé na to, co němečtí vojáci ve dvou světových válkách vykonali. Ve druhé světové válce se přitom řada z nich podílela na válečných zločinech i vyvražďování Židů.

Spory uvnitř AfD jsou podle pozorovatelů především projevem rozdílných pohledů konzervativního a národoveckého křídla strany. Petryová je představitelkou konzervativců, kteří původně straně dominovali a požadovali zejména jinou politiku v eurozóně. Postupně ale narostla síla národoveckých a pravicově radikálních členů, kteří se profilují na migrační politice.