Shoda se rodila těžce a dlouho, nakonec ale přišla. Současného ministra zahraničí Franka-Waltera Steinmeiera podpoří na post prezidenta mateřská sociální demokracie i strana CDU kancléřky Merkelové. Velmi pravděpodobně se tak vrcholný diplomat stane příští hlavou státu po Joachimu Gauckovi. Prezidenta zvolí Spolkové shromáždění příští rok v únoru.
Příštím prezidentem Německa bude zřejmě Steinmeier. Podpoří ho vládní koalice
„Hlavně jsem velmi vděčný za velkou podporu a povzbuzení, kterého se mi dostalo od lidí mimo politiku i v ní – a to napříč politickými stranami,“ řekl Steinmeier bulvárnímu deníku Bild.
Německá koalice o kandidátovi na prezidenta jednala několik měsíců, aniž došla ke shodě. Sociální demokraté v posledních týdnech hlasitě prosazovali Steinmeiera, který je nejpopulárnějším politikem spolkové republiky.
Koaliční strany CDU a CSU zvažovaly, zda postaví vlastního kandidáta. Merkelová a její CDU se po ranní debatě špiček strany nakonec podle německých médií přiklonily k podpoře Steinmeiera, než aby riskovaly případnou porážku vlastního kandidáta. U CSU může být podpora současného šéfa německé diplomacie slabší.
Redaktor Schuster: CDU neměla kandidáta s reálnými šancemi (zdroj: ČT24)
Angela Merkelová, vicekancléř Sigmar Gabriel a šéf bavorské CSU Horst Seehofer – v minulých týdnech se tohle trio několikrát neúspěšně rozešlo nad tím, kdo získá rozhodující podporu pro prezidentskou funkci. Ačkoliv je německý prezident víceméně ceremoniální funkcí, zastupuje Německo navenek, proto má jeho volba mezi politiky svou prestiž. Vláda slíbila, že společného kandidáta bude mít do konce října, vzájemné spory ale tento termín prodloužily. Několik návrhů spadlo ze stolu – mimo jiné třeba jméno předsedy Nejvyššího soudu Andrease Vosskuhleho.
Kancléřka Merkelová shodu na Steinmeierovi jako společném kandidátovi vládních stran označila za „signál stability“, který je důležitý obzvlášť v době celosvětového neklidu a nestability. Podle Merkelové současný ministr zahraničí, který byl mimo jiné jejím rivalem ve volbách do Spolkového sněmu v roce 2009, je „spolehlivým politikem“, jenž vždy pracuje na nalezení řešení.
Současného šéfa německé diplomacie nakonec zřejmě podpoří i bavorská CSU, která dosud trvala na vlastním kandidátovi. Podle předsedy strany Horsta Seehofera neexistuje jiná alternativa, než podpořit Steinmeiera. „Je dobrým kandidátem. Je vhodný a to platí pro odbornou i lidskou stránku,“ uvedl na předsednictvu strany v Mnichově.
Ještě v neděli odcházel z jednání vicekancléř Gabriel spíše rozladěn
Ministerstvo zahraničí, které Steinmeier na počátku příštího roku v souvislosti s pravděpodobným zvolením do prezidentské funkce uvolní, by podle některých členů CDU či CSU mělo připadnout právě těmto stranám. Podle stínového ministra zahraničí CDU Jürgena Hardta nemá sociálně demokratická strana (SPD) v současnosti ve svých řadách vhodného Steinmeierova nástupce. Podle agentury DPA ale socialisté jednají o tom, že by se novým šéfem německé diplomacie mohl stát dosavadní předseda Evropského parlamentu Martin Schulz.
Debaty o prezidentských kandidátech jsou v Německu velmi sledované i proto, že mohou hodně napovědět o vládní koalici na spolkové úrovni. Pondělní krok by se touto optikou dal interpretovat jako souhlas s pokračováním velké koalice sociálních a křesťanských demokratů i po parlamentních volbách na podzim příštího roku.
V Německu prezidenta volí Spolkové shromáždění, v němž v únoru příštího roku zasedne 630 poslanců a stejný počet zástupců spolkových zemí. Žádná ze stran nebude mít ve sboru 1260 volitelů většinu.
Křesťanští demokraté budou mít 542 až 543 zástupců, sociální demokraté 386 až 388, Zelení 145 až 146, Levice 94, Alternativa pro Německo (AfD) 35 a svobodní demokraté 33. Zbylí volitelé připadají na menší strany.
GALERIE
Frank-Walter Steinmeier. Bělovlasý politik míří do prezidentského úřadu
Steinmeier, rodák ze západoněmeckého Detmoldu (narozen 5. ledna 1956), vystudoval právo a politologii na univerzitě v Giessenu. V roce 1991 nastoupil jako referent pro mediální právo a politiku v kanceláři spolkové země Dolní Sasko. Tak se seznámil s tehdejším premiérem této země Schröderem, který z něj posléze udělal státního tajemníka a ředitele svého úřadu.
Schröderovo politické dítě
Když v roce 1998 vyhrála SPD celoněmecké volby a ze Schrödera se stal předseda vlády, znamenalo to předěl i ve Steinmeierově kariéře. Nejprve byl jmenován státním sekretářem, načež v létě 1999 povýšil na ředitele úřadu spolkového kancléře, kterým byl až do října 2005.
Právě po boku kancléře Schrödera si Steinmeier vydobyl pověst schopného vyjednavače a také pověst muže, který z pozadí významně ovlivňuje rozhodování německé exekutivy. Jako Schröderův blízký spolupracovník a člen umírněného křídla SPD byl Steinmeier známým obhájcem kancléřem vyhlášených sociálních reforem Agenda 2010.
Z dob působení v kancléřském úřadu si Steinmeier odnesl ale i nepříjemnost v podobě obvinění, že záměrně oddaloval propuštění německého občana tureckého původu Murata Kurnaze, jenž byl kvůli podezření z terorismu několik let neoprávněně zadržován v americkém vězení na Guantánamu.
Steinmeier vypovídá před parlamentním výborem kvůli kauze Kurnaz (2007)
Steinmeierovu pozici rovněž ohrozila informace o dvou agentech německé rozvědky BND, kteří působili v Iráku během Američany vedené invaze v roce 2003. Steinmeier měl v té době v kancléřství na starosti právě tajné služby a informace o jejich aktivním zapojení do Berlínem kritizované války by mu byla vážně uškodila.
Ani jedna ze zmíněných kauz ale pro Steinmeierovu politickou kariéru neměla fatální následky. V listopadu 2005 se stal ministrem zahraničních věcí ve vládě velké koalice, a o dva roky později byl jmenován i vicekancléřem. Od roku 2013 je znovu spolkovým ministrem zahraničí.