Loni zažíval Egypt útoky teroristů, letos je zatím situace o něco klidnější. Zájem Čechů o dovolenou v zemi narostl o polovinu. Tamní prezident tvrdí, že se turisté naplno vrátí a plánuje ekonomické reformy. I podle velvyslankyně v Egyptě Veroniky Kuchyňové Šmigolové je v turistických letoviscích bezpečno.
Velvyslankyně v Egyptě: Letoviska jsou bezpečná, procházku po Káhiře bych ale nedoporučovala
Střediska Šarm-aš-Šajch, Hurghada nebo Marsa Alam jsou pro návštěvníky úplně bezpečná, tvrdí velvyslankyně. „Egypt se snažil jak letiště, tak přístupové cesty dobře zabezpečit, takže tam bych jim jet doporučila“, uvedla Kuchyňová Šmigolová.
Některé oblasti jsou ale stále rizikové. „Určitě bych nedoporučovala v tuto chvíli například jezdit do západní pouště, která je poměrně blízko libyjské hranice a kde bych řekla, že to riziko je trochu větší“, upozornila.
Turisté by podle ní měli být obezřetní i v hlavním městě Káhiře. „Českým turistům bych doporučila, aby se šli podívat do egyptského muzea, aby se zajeli podívat na pyramidy, ale procházku po městě bych jim nedoporučovala“, dodala Kuchyňová Šmigolová.
Pět a půl roku po takzvaném „arabském jaru“ vládne v Egyptě další generál. Egypťané sice napřed svrhli autokratického prezidenta Husního Mubaraka. V roce 2013 ale miliony lidí protestovaly proti demokraticky zvolenému Muhammadovi Mursímu z Muslimského bratrstva a o rok později si zvolili do čela země Abdala Fattáha Sísího, který vedl armádní puč proti Mursímu.
Podle velvyslankyně byly poslední prezidentské volby nestandardní, ale je pochopitelné, že je Sísí vyhrál. „Voliči ho zvolili proto, že velmi paradoxně po tom roku vlády Muslimského bratrstva Egypťané opravdu chtěli změnu. Samozřejmě za vlády Husního Mubaraka přišla revoluce, nicméně ta změna nebylo to, co oni očekávali“, vysvětlila Kuchyňová Šmigolová.
Současná vláda podle ní usiluje o posun ve vztazích s Izraelem. „Například změnili učebnice a učební osnovy, takže egyptské děti se poprvé učí o tom, že po těch válkách s Izraelem došlo k mírové dohodě a v tuto chvíli je mezi Egyptem a Izraelem mír, což myslím, že je správná cesta“, zmínila velvyslankyně.
- Arabské jaro odstartovala v prosinci roku 2010 smrt tuniského prodavače, který se upálil na protest proti špatným ekonomickým podmínkám v zemi. Následovala vlna protivládních nepokojů, které se dál šířily arabským světem, a to s různým výsledkem.
- Tunisko – Po rozsáhlých celonárodních protestech abdikoval 14. ledna 2011 prezident Zín Abidín bin Alí. Tunisko je jedinou arabskou zemí, která úspěšně zvládla přechod na relativně funkční liberální demokracii.
Alžírsko – Po rozsáhlých protestech byl v únoru 2011 zrušen téměř 20 let trvající výjimečný stav.
Egypt – Rozsáhlé celonárodní protesty od ledna do února 2011 vedly k odstoupení prezidenta Husního Múbaraka.
Jemen – Rozsáhlé protesty vedly k ozbrojenému povstání, země se dostala na pokraj občanské války. Prezident Alí Abdalláh Sálih byl při protestech zraněn a přislíbil rezignaci. Na počátku roku 2012 pak skutečně předal vládu do rukou viceprezidenta Abd Rabu Mansur Hadiho. V zemi nyní zuří občanská válka provládních sil s šíitskými povstalci.
Jordánsko – Po protestech král Abdalláh II. odvolal premiéra a jeho vládu.
Libye – Rozsáhlé protesty se režim Muammara Kaddáfího snažil potlačit vojensky, což vedlo k libyjské občanské válce a režim byl s pomocí rozsáhlé letecké kampaně NATO na podzim 2011 svržen. Samotný Kaddáfí byl rebely zajmut po cíleném útoku letadel Aliance na kolonu civilních vozidel, kterou cestoval. Bezprostředně poté byl usmrcen, pravděpodobně lynčován bojovníky protivládních rebelů. Ti následně zavedli v zemi nový režim a uspořádali první svobodné volby po mnoha desetiletích. Nová vláda, vzešlá z voleb roku 2012, má ale stále problémy s kontrolou celé země. Na mnoha místech Libye totiž propukly dílčí spory mezi jednotlivými milicemi bývalých rebelů, či mezi jednotlivými arabskými kmeny a klany.
Maroko – Král Muhammad VI. slíbil politické změny a následně upravil ústavu státu.
Omán – Po protestech sultán Kábús ibn Saíd obměnil část vlády a slíbil menší ekonomické a politické ústupky.
Saúdská Arábie – Král Abdalláh ibn Abd al-Azíz slíbil drobnější ekonomické ústupky a volební změny.
Sýrie – Po rozsáhlých protestech prezident Bašár al-Asad učinil změny ve vládě, protesty se však změnily v ozbrojené povstání, které je vojensky potlačováno. V průběhu brutální občanské války se část syrského území (zejména sever a východ země) vymkla kontrole Asadova režimu, který však přesto dosud přežívá.
Bahrajn – Po rozsáhlých protestech zejména šiitské nevládnoucí většiny král Hamad slíbil ekonomické změny a propustil politické vězně, kvůli nadále trvajícím demonstracím v březnu 2011 protesty s pomocí vojenských sil Rady pro spolupráci arabských států v Zálivu vojensky potlačil.
K méně rozsáhlým protestům či nepokojům došlo také v Kuvajtu, Libanonu, Mauritánii, Kataru, Súdánu, Iráku, Íránu, Spojených arabských emirátech a v Západní Sahaře. - Zdroj: Wikipedie
V dalším vývoji v Egyptě bude podle ní hrát roli především to, jak se vláda postaví k současným ekonomickým problémům. „Oni mají malé devizové rezervy, ekonomika neroste tak rychle, jak by měla vzhledem k přírůstku obyvatel, a řada potravin, zejména základních, je dotována“, upozornila.
Pokud vláda ekonomickou situaci země v krátké době nevyřeší, může to podle velvyslankyně vést k dalším nepokojům.