Studio 6: Šedesát let od odhalení Stalinova teroru
Za 25 let vlády despoty Stalina, který se moci chopil po Leninově smrti v roce 1924, přišlo v Sovětském svazu o život přes dvacet milionů lidí. Někteří byli zastřeleni, jiní zemřeli při hladomorech, další se nevrátili z obrovské sítě vězeňských táborů. Kromě toho byly miliony lidí deportovány na Sibiř nebo do jiných končin SSSR.
Chruščov 25. února 1956 vylíčil Stalina jako despotického tyrana. V projevu, který trval několik hodin, mu vyčetl chybné kroky v zahraniční i vnitřní politice, obludné represe, čistky ve straně a státu nebo pronásledování rodin ve 30. i 50. letech.
„Ústřední výbor strany se po Stalinově smrti začal přísně a důsledně orientovat na objasňování nepřípustnosti glorifikace jedné osobnosti a její připodobňování jakémusi nadčlověku s nadpřirozenými vlastnostmi boha, neboť něco takového je duchu marxismu-leninismu cizí. Tento člověk pak jakoby všechno ví, všechno vidí, za všechny myslí a všechno může udělat; ve svém jednání je neomylný,“ prohlásil Chruščov v závěru 20. sjezdu strany.
Hovořil také o vysídlení Čečenců, Ingušů či Balkarů a odsoudil i Stalinovo jednání v souvislosti se smrtí Lenina a následný mocenský boj. Zároveň požadoval návrat k „posvátným leninským zásadám“.
Stalinovy portréty najednou nikde
Delegáty Chruščovova slova velmi překvapila. „Mám svědectví některých našich účastníků, kteří tam odjeli a skutečně nic nečekali. Podle výpovědí lidí je udeřilo do očí, že všude viseli místo Stalina Marx, Engels a Lenin,“ konstatoval Svoboda.
„Chruščov si potřeboval upevnit pozice v rámci systému. Na dvacátý sjezd se soustředila pozornost celého světa. I když byl projev utajený, tak ho už druhý den otiskly významné světové listy, takže informace, které Chruščov řekl, byly skutečně šokující.“
Libor Svoboda, historik
Chruščov sice sehrál v odhalení Stalinových zločinů rozhodující roli, nebyla to ale jeho iniciativa, nýbrž zřejmě člena politbyra Anastase Mikojana. Ten varoval, že nebude-li pravda zveřejněna na prvním sjezdu KSSS po Stalinově smrti, přijde s odhalením někdo jiný.
Koncem roku 1955 tedy Chruščov navrhl ustavit zvláštní komisi k prošetření represí proti členům ÚV, kteří byli zvoleni v roce 1934. Ze zprávy komise, kterou Chruščov použil jako základ ke svému projevu, vyplynulo, že ze 139 starých, věrných komunistů jich bylo 98 zastřeleno.
První pokus o reformu
Sjezd byl prvním pokusem o změnu sovětského komunistického systému. Chruščovovy reformy znamenaly propuštění statisíců politických vězňů. Mimo jiné přinesly mírné zlepšení bytové situace v zemi, zvýšení nejnižších důchodů, zlepšení životní úrovně zemědělců či pokus o přechod k ekonomickým metodám řízení hospodářství.
Změny přišly i v Československu – zatímco na začátku padesátých let zde byla řada trestů smrti, v polovině dekády už lidé končili spíš za mřížemi nebo byli přinuceni k odchodu do zahraničí. Systém se začínal stabilizovat, připomíná Svoboda.
V totalitním způsobu vlády se ale Chruščov od Stalina příliš nelišil. Zavedl například trest smrti za „hospodářské zločiny“, obnovil proticírkevní kampaň a prosazoval přísný dohled státu i nad kulturou a uměním. Chruščov také krvavě potlačil povstání v Maďarsku a v roce 1962 pokusem instalovat na Kubě rakety vystupňoval napětí mezi Východem a Západem.
Chruščova nakonec v roce 1964 sesadili a vystřídala ho tvrdá vláda Leonida Brežněva. O sedm let později zemřel v zapomnění.
