Přesně před šedesáti lety se první tajemník ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu Nikita Chruščov postavil proti kultu osobnosti Josefa Stalina, kterého označil za diktátora a šokoval tak delegáty končícího 20. sjezdu KSSS. „V posledních letech Stalinovy vlády to vypadalo, že hrozí další gigantické čistky. Systému to strašně uškodilo. Elity, které zažily třicátá léta, moc dobře věděly, co se může stát. Bylo jasné, že změna přijít musí,“ podotkl historik Libor Svoboda.
Za 25 let vlády despoty Stalina, který se moci chopil po Leninově smrti v roce 1924, přišlo v Sovětském svazu o život přes dvacet milionů lidí. Někteří byli zastřeleni, jiní zemřeli při hladomorech, další se nevrátili z obrovské sítě vězeňských táborů. Kromě toho byly miliony lidí deportovány na Sibiř nebo do jiných končin SSSR.
Chruščov 25. února 1956 vylíčil Stalina jako despotického tyrana. V projevu, který trval několik hodin, mu vyčetl chybné kroky v zahraniční i vnitřní politice, obludné represe, čistky ve straně a státu nebo pronásledování rodin ve 30. i 50. letech.
„Ústřední výbor strany se po Stalinově smrti začal přísně a důsledně orientovat na objasňování nepřípustnosti glorifikace jedné osobnosti a její připodobňování jakémusi nadčlověku s nadpřirozenými vlastnostmi boha, neboť něco takového je duchu marxismu-leninismu cizí. Tento člověk pak jakoby všechno ví, všechno vidí, za všechny myslí a všechno může udělat; ve svém jednání je neomylný,“ prohlásil Chruščov v závěru 20. sjezdu strany.
Hovořil také o vysídlení Čečenců, Ingušů či Balkarů a odsoudil i Stalinovo jednání v souvislosti se smrtí Lenina a následný mocenský boj. Zároveň požadoval návrat k „posvátným leninským zásadám“.
Stalinovy portréty najednou nikde
Delegáty Chruščovova slova velmi překvapila. „Mám svědectví některých našich účastníků, kteří tam odjeli a skutečně nic nečekali. Podle výpovědí lidí je udeřilo do očí, že všude viseli místo Stalina Marx, Engels a Lenin,“ konstatoval Svoboda.
Chruščov sice sehrál v odhalení Stalinových zločinů rozhodující roli, nebyla to ale jeho iniciativa, nýbrž zřejmě člena politbyra Anastase Mikojana. Ten varoval, že nebude-li pravda zveřejněna na prvním sjezdu KSSS po Stalinově smrti, přijde s odhalením někdo jiný.
Koncem roku 1955 tedy Chruščov navrhl ustavit zvláštní komisi k prošetření represí proti členům ÚV, kteří byli zvoleni v roce 1934. Ze zprávy komise, kterou Chruščov použil jako základ ke svému projevu, vyplynulo, že ze 139 starých, věrných komunistů jich bylo 98 zastřeleno.
První pokus o reformu
Sjezd byl prvním pokusem o změnu sovětského komunistického systému. Chruščovovy reformy znamenaly propuštění statisíců politických vězňů. Mimo jiné přinesly mírné zlepšení bytové situace v zemi, zvýšení nejnižších důchodů, zlepšení životní úrovně zemědělců či pokus o přechod k ekonomickým metodám řízení hospodářství.
Změny přišly i v Československu – zatímco na začátku padesátých let zde byla řada trestů smrti, v polovině dekády už lidé končili spíš za mřížemi nebo byli přinuceni k odchodu do zahraničí. Systém se začínal stabilizovat, připomíná Svoboda.
V totalitním způsobu vlády se ale Chruščov od Stalina příliš nelišil. Zavedl například trest smrti za „hospodářské zločiny“, obnovil proticírkevní kampaň a prosazoval přísný dohled státu i nad kulturou a uměním. Chruščov také krvavě potlačil povstání v Maďarsku a v roce 1962 pokusem instalovat na Kubě rakety vystupňoval napětí mezi Východem a Západem.
Chruščova nakonec v roce 1964 sesadili a vystřídala ho tvrdá vláda Leonida Brežněva. O sedm let později zemřel v zapomnění.
