Japonsko dlouhodobě odmítá vlastnit nebo vyrábět jaderné zbraně i povolit, aby byly do země dovezeny.
Šinzó Abe
„Jako jediná země na světě, která za války zažila jaderný útok, se znovu zavazuji k tomu, že budu prosazovat, aby svět byl bez atomových zbraní, a že budou dodrženy principy, které tyto zbraně odmítají.“
Šinzó Abe
Japonský ministr obrany ovšem tento týden vyvolal další spory ohledně kontroverzní bezpečnostní legislativy, když řekl, že podle zákonů, které jsou nyní v parlamentu, není vyloučen převoz jaderných zbraní patřících armádám jiných zemí.
Dolní komora japonského parlamentu nedávno schválila zákony, které za určitých podmínek umožní nasadit japonskou armádu v zahraničí. Tyto normy zásadním způsobem mění bezpečnostní politiku země, protože nynější pacifistická ústava, sepsaná Američany po druhé světové válce, zakazuje používat armádu při řešení konfliktů s výjimkou sebeobrany. Abeho vláda má většinu i v horní komoře parlamentu. Nicméně podle průzkumů veřejného mínění si většina Japonců tyto změny nepřeje.
Vzpomínková ceremonie k 70. výročí svržení atomové bomby
„Tlouštík“ měl být původně svržen na Kókuru s vojenskými sklady
Za úsvitu 9. srpna 1945 odstartoval z letiště na ostrově Timian bombardér B-29 pilotovaný majorem Sweeneym. Na jeho palubě se nacházela plutoniová bomba, nazvaná na počest Winstona Churchilla „Fat Man“ (Tlouštík). Jako primární cíl náletu bylo určeno město Kókura s vojenskými sklady. Hustá oblačnost ale znemožnila zaměření cíle, a proto velitel letadla změnil kurz na záložní cíl - Nagasaki. Minutu po jedenácté hodině letoun pumu odhodil. Bomba vybuchla ve výšce 600 metrů nad městem.
Japonská Nejvyšší rada se ani po ničivých důsledcích pumového útoku nebyla schopna dohodnout na kapitulaci. O stanovisko proto požádala císaře Hirohita, který označil ukončení války za jedinou cestu k obnově světového míru a záchraně národa před utrpením. O šest dní později, 15. srpna 1945, byla kapitulace rozhlasem oznámena národu.
