Švédští historici vyzkoušeli, jakou sílu má dělo ze sedmnáctého století. Otestovali totiž repliku z nejlépe dochovaného vraku válečné lodi z období třicetileté války - slavné Vasy. „Vasa by byla daleko efektivnějším válečným nástrojem, než jsme mysleli,“ zhodnotil historik muzea Vasy Fred Hocker.
Vasa, pýcha švédského krále, byla jedna z největších bitevních lodí své doby. Loď měla tři stěžně, mohla rozvinout deset plachet, měřila 52 metrů od lodního koše ke kýlu lodi a 69 metrů od přídě na záď, vážila 1 200 tun. Vasa je dnes k vidění v muzeu ve Stockholmu, nedaleko místa, kde šla hned během první plavby 10. srpna 1628 ke dnu.
Gustav II. Adolf chtěl z Vasy mít nástroj zkázy – ta ale nakonec postihla právě ji. Během stavby totiž král požadoval víc děl: celkem 64, většinu z nich 24librových (vystřelovaly dělové koule vážící 24 liber nebo více než 11 kilogramů). Stavitel kvůli tomu musel Vasu zvednout o jednu palubu a kolos ztratil stabilitu. Stačily dva poryvy větru a ještě na dohled od břehu se překotil. Zemřela až třetina ze 150 lidí na palubě. Moderní technika přišla se smutným výpočtem na to, aby byla Vasa na vodě stabilní, stačil o 30 centimetrů hluší ponor a o metr širší trup.
Vrak vyzvedli po 333 letech v překvapivě dobrém stavu. Když se Vasa potopila, zastavil se čas. Když byl vrak ponořený ve vodě, železné šrouby zrezivěly, a tak zčernalo dubové dřevo. Nakonec držela loď pohromadě jen díky dřevěným spojovacím kolíkům. To, co bylo zachráněno v roce 1961, bylo netknutou součástí 17. století. Každý z tisíců vytažených předmětů má svůj příběh. Jsou mezi nimi kosti členů posádky, stejně tak jako jejich věci a vybavení lodi. Společně s lodí Vasa bylo vytaženo přes 14 000 dřevěných předmětů včetně 700 soch. Byly jednotlivě ošetřeny a vráceny zpět na své původní místo na lodi.
