Washington - Špionážní případ manželů Julia a Ethel Rosenbergových byl jednou z velkých afér prvních let studené války. Americká soudní porota rozhodla o vině manželů Rosenbergových. Rozsudek vyvolal vlnu protestů, protože nebylo jisté, zda špionáž ve prospěch Sovětského svazu nebyla Roesenbergovým dodatečně přisouzena, manželé se k ní totiž nikdy nepřiznali. Později zveřejněná fakta ale tyto pochybnosti vyvrátila. V atmosféře zjitřené válkou v Koreji se stali Rosenbergovi 5. dubna 1951 prvními a jedinými Američany odsouzenými k trestu smrti za špionáž. Exemplární trest, vykonaný 19. června 1953, byl varováním pro všechny Američany uvažující o spolupráci se sovětskými tajnými službami.
Porota rozhodla o vině Rosenbergových během jednoho měsíce
Případ amerických manželů odsouzených k smrti za předání tajných údajů o vývoji atomové bomby do rukou Sovětů se stal jedním z nejkontroverznějších procesů poválečného období. Odehrál se v době studené války, která v té době na Korejském poloostrově přerostla ve válku „horkou“. Po vynesení rozsudku vypukly po celém světě protiamerické nálady a na domácí, americké, půdě se do popředí naopak dostali lidé typu senátora Josepha McCarthyho.
Na Rosenbergovy se přišlo při vyšetřování špiona Fuchse
Když v srpnu 1949 Sovětský svaz oznámil úspěšnou zkoušku atomové bomby, zažily Spojené státy šok. FBI poté zjistila únik tajných materiálů o výrobě jaderné zbraně ze sídla amerického výzkumu Los Alamos v Novém Mexiku. V červenci 1950, necelý rok po zahájení vyšetřování, odhalily americké výzvědné služby manžele Rosenbergovy.
Zkoumáním životů všech nejpodezřelejších se nejprve podařilo odhalit fyzika německého původu, dr. Klause Fuchse, který před Hitlerem uprchl do Velké Británie, kde se účastnil britského atomového průzkumu. Jak později tvrdil, dospěl k názoru, že Sovětský svaz jako spojenec proti Hitlerovi má morální právo o těchto výzkumech vědět.
Částečné otevření archivů CIA v polovině roku 1995 ukázalo, že již na jaře 1948 se Američanům podařilo rozluštit šifrované telegramy sovětského konzulátu v New Yorku, které za války přes krycí špionážní firmu putovaly do Moskvy. Z rozluštěných depeší vyplynulo, že Rusové měli agenty mezi lidmi pracujícími na americko-britském projektu Manhattan v Los Alamos. Podle nich patřila k nejaktivnějším vyzvědačům skupina vedená Juliem Rosenbergem, která (včetně jeho ženy Ethel) za to získávala finanční odměnu. Toto ale nebylo během procesu zveřejněno zejména proto, aby se Moskva nedozvěděla, že se podařilo rozbít její kód.
Julius a Ethel Rosenbergovi, kteří byli popraveni za špionáž pro SSSR.
Tajné materiály o jaderné zbrani (nejdůležitějším byl rozněcovací mechanismus bomby) předal Rosenbergovým David Greenglass, jenž sloužil ve středisku v Los Alamos. Greenglasse pro spolupráci se sovětskou špionáží získala jeho sestra Ethel. Od Rosenbergových převzal data špión Harry Gold, který je doručil sovětskému vicekonzulovi Anatoliji Jakovlevovi.
Dalším důkazem, který ale také nebyl v době procesu veřejnosti znám, je výpověď Jeroma Tartakowa, bývalého komunisty, jenž začal sloužit FBI a který byl nasazen do Rosenbergovy cely. Podle něj byl Rosenberg šéfem jedné skupiny, druhou vedli Joel Barr a Alfred Sarant, kteří ale stačili včas uprchnout (oba poté v 50. letech působili v Československu a později zemřeli v Moskvě).
Julius zatčen 17. července 1950, brzy poté je uvězněna i jeho žena
Během procesu, který začal 6. března 1951, Rosenbergovi vše popírali. Proces skončil 9. dubna vynesením rozsudku smrti nad Rosenbergovými, soudce Irving Kaufmann tehdy řekl: "Považuji váš zločin za horší vraždy. Tím, že jste předali Rusům atomovou bombu o celé roky dříve, než ji mohli podle našich vědců sami vyrobit, zavinili jste podle mého názoru komunistickou agresi do Koreji. … Svou zradou jste fakticky narušili chod dějin na úkor naší země." Hlavní svědek obžaloby Greenglass, který se až v roce 2001 přiznal, že tehdy proti své sestře křivě svědčil (chtěl si vysloužit mírnější trest a uchránit před stíháním svoji manželku Ruth), byl odsouzen k patnáctiletému vězení, Gold a Sobell dostali trest 30 let.
Soudce Kaufmann
Rozsudek:„Považuji váš zločin za horší, než je vražda… Předáním tajných údajů o atomové bombě do rukou Sovětů jste způsobili komunistickou agresi v Koreji a následnou ztrátu 50 000 amerických životů.“
Na lavici obžalovaných usedá i Morton Sobell, dlouholetý přítel rodiny. Greenglass, stejně jako Gold, vystupuje jako svědek. Proces začíná 6. března 1951. Rosenbergovi pouze přiznávají, že jsou komunisté. Pak se uchylují za hradbu mlčení, využívají pátého dodatku ústavy USA, který dává obviněným právo nevypovídat ve svůj neprospěch.
Dne 29. března 1951 soudce Irving Kaufmann konstatuje, že pro vinu Rosenbergových svědčí nepřímé důkazy. Pak se obrací k porotě: „Dvě svědecké verze jsou v naprostém protikladu, na vás je rozhodnout se, které z nich budete věřit.“ Výrok poroty zní: „Vinni.“ Proces končí 5. dubna 1951, kdy Julius a Ethel Rosenbergovi jsou odsouzeni k trestu smrti, David Greenglass (hlavní svědek obžaloby) k patnácti a Harry Gold a Morton Sheel k třiceti letům vězení.
Žádost o milost pro manžele Rosenbergovy americký prezident Dwight Eisenhower zamítá, přestože je pod ní podepsáno mnoho významných i obyčejných lidí, mj. Albert Einstein a papež Pius XII. 19. června 1953, několik minut po dvacáté hodině, se ve věznici Sing Singu koná poprava.
GALERIE
Julius a Ethel Rosenbergovi autor: ČT24, zdroj: ČT24