Tantáví se může chlubit skvělým vojenským životopisem. Pětasedmdesátiletý polní maršál slouží v armádě už 54 let. Ve vládách zastával pozici ministra obrany od roku 1991 a od roku 1995 se stal vrchním velitelem ozbrojených sil. Účastnil se tří ozbrojených konfliktů s Izraelem (1956, 1967, 1973). Exprezident Mubarak jej 29. ledna ve snaze uklidnit protesty jmenoval ještě náměstkem předsedy vlády. Celou dobu byl věrným spolupracovníkem Mubaraka.
Dlouholeté zkušenosti z vysokých funkcí už dříve Tantávího favorizovaly jako možného nástupce prezidenta Mubaraka. Hrály proti němu vysoký věk, špatné zdraví, nedostatek politických ambicí a slabá podpora ozbrojených sil.
Tajné depeše amerických diplomatů, které zveřejnil server WikiLeaks, popisovaly maršála Tantávího jako okouzlujícího a elegantního, ale i starého a odolného vůči změnám. „On a Mubarak se snaží udržet stabilitu v zemi a zachovat status quo až do konce své éry. Nemají energii ani snahu cokoli změnit,“ psali američtí diplomaté v depeších.
Armáda vedená Tantávím byla kladně hodnocena za povolení masových protestů proti minulému vedení země a za pomoc klidnému odchodu Mubaraka z prezidentského postu. Na vojáky v ulicích bylo nahlíženo mnohem lépe než na zkorumpované oddíly tajné policie a promubarakovské gangy. To vše by mohlo Tantávímu v očích obyčejných Egypťanů získat popularitu. Hlavní ale bude, jestli dokáže přinést zemi tolik potřebné demokratické reformy a civilní vládu, po které mladí lidé volali.
