Část dokumentů, týkajících se například přípravy 20. sjezdu, nebyla zveřejněna dodnes. Ruský státní archiv moderní historie (RGANI) nyní umožnil publikaci některých z nich, třeba zápisu ze zasedání prezidia ústředního výboru sovětské komunistické strany z 1. února 1956. Chruščov tenkrát spolu s tehdejším sovětským ministrem zahraničí Vjačeslavem Molotovem a dalšími členy vrchního sovětského vedení posuzuje, co všechno svým straníkům prozradit.
V totalitním způsobu vlády se ale Chruščov od Stalina příliš nelišil. Zavedl například trest smrti za „hospodářské zločiny“, obnovil proticírkevní kampaň a prosazoval přísný dohled státu i nad kulturou a uměním. V únorovém několikahodinovém historickém referátu poukázal na celou řadu represí a čistek, zejména mezi komunisty - Stalina vylíčil jako mocichtivého, despotického tyrana. Vyčetl mu chybné kroky v zahraniční i vnitřní politice, obludnou řadu represí, čistky ve straně a státu, pronásledování rodin v 30. i 50. letech. Hovořil i o vysídlení Čečenců, Ingušů či Balkarů. Odsoudil rovněž Stalinovo jednání v souvislosti se smrtí Vladimíra Iljiče Lenina a následný mocenský boj. Zároveň ale požadoval návrat k „posvátným leninským zásadám“.
Rozhovor s Petruškou Šustrovou
Chruščov ke Stalinovi
„Stalinova samovláda vedla ke zvlášť těžkým důsledkům v průběhu velké vlastenecké války,“ vyčetl Chruščov Stalinovi i údajně chybné kroky v zahraniční politice.
Chruščov se sice rozloučil s nejkrutějším stalinistickým obdobím, nicméně pomlčel o svých vlastních zločinech na Ukrajině, jakož i o zločinech svých spojenců. To proto, že podle publicistky Petrušky Šustrové nebylo zas tak jednoduché sdělit sovětskému národu, že Stalin – modla - byl zločinec, který poslal na smrt miliony lidí. Nicméně už tehdy se v Sovětském svazu o stalinských zločinech vědělo, ale účastníci sjezdu byli šokování, že něco takového slyšeli na veřejnosti.
Chruščovovy reformy následně znamenaly propuštění statisíců politických vězňů. Mimo jiné přinesly mírné zlepšení bytové situace v zemi, zvýšení nejnižších důchodů, zlepšení životní úrovně zemědělců či pokus o přechod k ekonomickým metodám řízení hospodářství a uvolnění v kultuře. Reformy a uvolnění netrvaly dlouho, autoritářství ve vedení strany a státu se brzy vrátilo. Chruščova v roce 1964 sesadili a vystřídala ho tvrdá vláda Leonida Brežněva. O sedm let později zemřel v zapomnění.
