Ajka (Maďarsko) - Dlouhá léta byla hliníkárna v západomaďarské Ajce pro své okolí především zdrojem pracovních příležitostí. Situace se změnila 4. října 2010, kdy z protržené odpadní nádrže unikl nebezpečný kal, který připravil o život 10 osob a zamořil plochu o rozloze asi 40 kilometrů čtverečních. Šlo tak o jednu z nejhorších průmyslových havárií v dějinách Maďarska.
Do uměle vytvořených lagun v okolí továrny byl už v dobách komunismu ukládán tekutý odpad vznikající při zpracování bauxitu. Šlo o kal tvořený řadou sloučenin včetně oxidů železa, jež mu dodávaly charakteristickou oranžovorudou barvu. Ačkoliv odpad obsahoval určité množství nebezpečných těžkých kovů, hlavní riziko pro životní prostředí představovala jeho vysoká zásaditost. Hodnotou pH se rudá břečka vyrovnala louhu a při styku s kůží působila popáleniny.
Žíravé tsunami si vzalo 10 životů
Podle některých svědectví se už několik dní před havárií objevil v hrázi průsak, který svědčil o hrozícím nebezpečí. Hliněný val odolával tlaku uskladněného materiálu až do 4. října 2010, kdy se protrhl. Na 800 000 kubíků žíravého bahna vyteklo po svahu do okolí, a při tom pohlcovalo vše, co mu stálo v cestě. Očití svědkové později hovořili o rudém tsunami, které během několika okamžiků zaplavilo blízkou obec Kolontár až do výšky dvou metrů. Nábytek a dokonce některá auta vlna odnesla i dva kilometry daleko. Zaplaveny byly stovky domů a hektary polí.
Několik lidí se v přívalu bahna utopilo, jiní po několika dnech podlehli následkům zranění. Celkem si katastrofa vyžádala 10 lidských životů a 150 lidem způsobila zranění, převážně popáleniny kůže.
Žíravá kaše zamořila oblast o rozloze asi 40 kilometrů čtverečních. Vedle Kolontáru utrpělo největší škody nedaleké městečko Devecser a v menší míře i několik dalších obcí v okolí. Jejich obyvatelé museli být neprodleně evakuováni a do svých domovů se mohli vrátit až po několika dnech, kdy byl dokončen bezpečnostní val zajišťující ochranu před důsledky případného úniku zbytku chemikálií z poškozené laguny.
Rozsah katastrofy přiměl vládu premiéra Viktora Orbána k vyhlášení stavu nouze ve třech postižených župách a k povolání armády s těžkou technikou a vrtulníky. Obyvatelům zdevastovaných obcí vláda slíbila zaplatit veškeré škody. Velkorysá nabídka ale později vyvolala nespokojenost mezi postiženými, kterým se nelíbil příliš pomalý postup při vyplácení kompenzací.
Při hledání viníka zřejmě nejvážnější průmyslové nehody v Maďarsku se pozornost obrátila zejména na provozovatele továrny, jehož přístup k zabezpečení hrází byl podle některých svědectví přinejmenším laxní. Podle Světového fondu na ochranu přírody nádrž u hliníkárny netěsnila již několik měsíců před katastrofou. Bulvární list Blikk dokonce napsal, že vedení společnosti MAL mělo už delší dobu k dispozici informace o hrozícím nebezpečí, ale nechávalo si je pro sebe. Podle tisku dostali zaměstnanci závodu příkaz, aby o stavu hrází nemluvili.
Maďarské úřady uložily hliníkárenské společnosti MAL za způsobené ekologické škody pokutu 135,1 miliardy forintů (přes 11,5 miliardy korun). Kdyby ji měla zaplatit, zkrachuje. „Maďarská vláda nedovolí, aby podnik zkrachoval, protože jde o práci pro šest tisíc lidí a o 12 procent evropského trhu s hliníkem,“ říká Zoltán Illés, státní tajemník Ministerstva životního prostředí odpovědný za likvidaci havárie.
Stát nad firmou krátce po nehodě převzal kontrolu, aby dohlédl na bezpečnost dalšího provozu a odstraňování škod. Letos v lednu upozornila ekologická organizace Greenpeace, že továrna nadále znečišťuje životní prostředí. Podle analýz ochránců životního prostředí překračuje obsah arzenu a hliníku v nedaleké říčce Torna mnohonásobně přípustné limity.
Již dnes je jasné, že nešlo o žádnou přírodní katastrofu, ale o selhání konkrétních lidí. Maďarské úřady obvinily dosud více než deset osob, soudní procesy ale dosud zahájen nebyly.
