Trang Bang - Svět ji poznal jako nahé, k smrti vyděšené dítě křičící bolestí a strachem při útěku z vesnice bombardované napalmem. Svět tehdy vyděsila fotografie dezorientovaných, popálených dětí běžících po silnici vstříc šokovaným vojákům. Rodina děvčátka se 8. června 1972 ukryla v buddhistické pagodě, když se jejich vesnice Trang Bang stala terčem napalmového náletu jihovietnamských bombardérů podléhajících rozkazům americké armády. Napalmová puma se jim však nevyhnula, její dva bratři zahynuli. Malá, tehdy devítiletá Kim Phucová vyběhla z plamenů, strhala ze sebe hořící šaty a vydala se po cestě pryč z vesnice. V tom okamžiku reportér agentury AP Nick Ut stiskl spoušť. Jeho snímek byl oceněn Pulitzerovou cenou a významně ovlivnil pohled americké veřejnosti na válku ve Vietnamu.
Fotografie, která urychlila konec vietnamské války
Jihovietnamské letadlo shodilo napalmovou bombu na silnici. Postavy, které po ní běžely, ale nebyli útočící vojáci Vietkongu. Po chvíli se z dýmu vynořuje skupina dětí. Kim utíkala z ohně směrem k reportérům. Když doběhla, byla v šoku. Stihla se akorát napít, a když jí jeden z vojáků polil popálené tělo vodou, omdlela. Fotograf ji naložil do svého auta a odvezl do místní nemocnice. Popáleniny děvčátka byly těžké a lékaři jí nedávali moc šancí na přežití. Přesto, po čtrnácti měsících v nemocnici a sedmnácti operacích, se vrátila zpět ke své rodině.
„Viděla jsem klesající letadlo a pak čtyři padající bomby. Všude kolem mě byl oheň. Pak jsem spatřila plameny na svém těle, hlavně na levé ruce. Oblečení mi shořelo,“ vzpomínala Kim Phucová o mnoho let později.
„Jeden voják se mi snažil pomoci a dal mi napít. Pak mi vodou polil tělo. Když ale na napalm nalijete vodu, jsou popáleniny daleko hlubší. Byla to neskutečná bolest. Ztratila jsem vědomí.“
Fotografie plačící dívky je považována za jeden z nejpůsobivějších protiválečných dokumentů. Snímek obletěl svět a urychlil konec války ve Vietnamu. Černobílá fotografie postavila proti válečnému běsnění bezbranné dítě s otázkou v očích: Proč?
Holčička těžké popáleniny přežila a vyléčila se. V jejím životě ale nastalo několik zásadních obratů. V roce 1984 ji vietnamští komunisté povolali do Ho Či Minova Města, aby hrála v propagandistických filmech. O dva roky později ji vláda vyslala studovat farmakologii na Kubu, kde se seznámila se svým budoucím manželem. V roce 1992 se vydali na svatební cestu do Moskvy. Při návratu požádali při mezipřistání v Kanadě o azyl. Dnes Kim pomáhá dětem, které trpí v nových válkách.
Tak moc mě to mrzí… Odpouštím vám…
Kim Phucová se dlouho držela v ústraní. Veřejně vystoupila teprve v listopadu 1996, kdy během oslav amerického Dne veteránů položila věnec k washingtonskému památníku válečných veteránů z války ve Vietnamu. „Kdybych se mohla setkat s pilotem, který tu bombu shodil, řekla bych mu, že nemůžeme změnit minulost, ale měli bychom se snažit dělat vše pro přítomnost a budoucnost v zájmu míru,“ řekla Kim Phucová, když položila věnec. Po skončení obřadu vystoupil ze zástupu muž, objal ji a s pláčem řekl: „Tak moc mě to mrzí…“ Byl to John Plummer, který tehdy nařídil bombardování vesnice Trang Bang. „Odpouštím vám, odpouštím vám,“ opakovala žena, jejíž utrpení ještě dnes vhání slzy do očí.
Fotografie zasáhla v Americe desetitisíce lidí, kteří se přidali k protiválečnému hnutí. Chybělo ale málo a nikdo ji nikdy neviděl. Agentura AP ji nechtěla zveřejnit kvůli nahotě dívky. Až po dlouhé diskusi padlo rozhodnutí, že to, co snímek vypovídá, je důležitější než vnitřní pravidla agentury.
