Bejrút - Psal se rok 1982 a v Libanonu stále řádila nepřehledná občanská válka. Hlavou státu se v srpnu 1982 stal křesťan Bašír Džamáíl, v úřadu ale vydržel pouze do září - 14. září 1982 zemřel spolu s dalšími 26 osobami při výbuchu silné nálože ve východním Bejrútu. Situace se vyostřila a svět byl 17. a 18. září svědkem masakru v palestinských uprchlických táborech Sabra a Šatíla na jihozápadě Bejrútu, který si vyžádal stovky obětí z řad palestinských mužů, žen i dětí.
Právě tam křesťanští falangisté nejspíš pod vedením Elieho Hubajky - za nečinného přihlížení izraelských vojáků - za 36 hodin zmasakrovali mnoho set osob; mužů, žen i dětí. Počet mrtvých se nejčastěji odhaduje od 760 až do 3 500 osob, nejvíce z nich bylo Palestinců.
Kdo nese za masakr odpovědnost? Hubajka, nebo „bejrútský řezník“?
Kromě masivních protestů ze strany Palestinců měla akce v Bejrútu značnou odezvu i v Izraeli. Již 24. září proběhla v Tel Avivu čtyřistatisícová demonstrace (v tehdy čtyřmilionové zemi) a o čtyři dny později jmenoval premiér Menachem Begin vyšetřovací komisi.
Ta 7. února 1983 zveřejnila své závěry: vina tehdejšího ministra obrany Ariela Šarona nebyla kriminální, ale politická. Neměl přehlédnout, že „falangisté jsou připraveni páchat krutosti a že nenáviděli Palestince“, a měl by z toho vyvodit osobní důsledky. Podle komise se Šaron a izraelští generálové nepokusili dostatečně rychle a razantně masakr zastavit - kromě Šarona byl za masakr shledán nepřímo odpovědným i tehdejší náčelník generálního štábu izraelských ozbrojených sil Rafael Ejtan.
- Ministr obrany Ariel Šaron při soudním šetření masakru v táborech Sabra a Šatíla zdroj: ISIFA http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/40/3953/395269.jpg
- Bašír Džamáíl (vlevo) se svou rodinou zdroj: ISIFA http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/40/3953/395268.jpg
- Bašír Džamáíl krátce po svém zvolení prezidentem Libanonu v roce 1982 zdroj: ISIFA http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/40/3953/395267.jpg
- Boje na hranicích Sýrie a Libanonu autor: Hussein Malla, zdroj: ČTK/AP http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/39/3892/389180.jpg
Když ani poté Šaron, kterého pak Palestinci léta označovali za „bejrútského řezníka“, z křesla ministra obrany neodstoupil, 10. února následovala další demonstrace a o čtyři dny později vláda svým hlasováním zbavila Šarona křesla ministra.
Pozdější libanonský poslanec a ministr Hubajka svou odpovědnost za masakr vždy popíral. V roce 2000 bylo v Libanonu zahájeno vyšetřování jeho podílu na masakru, koncem roku 2001 údajně hodlal vypovídat proti Šaronovi, který byl tehdy premiérem, u soudu v Belgii s tím, že může dokázat svoji nevinu a Šaronovu plnou odpovědnost. Ještě před výpovědí byl ale Hubajka zabit při pumovém atentátu v Bejrútu v lednu 2002, vedení Libanonu z jeho vraždy obvinilo Izrael, ten to ale odmítl.
Atentátník současně zabil i své rodiče
Bombu, která Džamáíla zabila, položil čtyřiadvacetiletý křesťan Habíb Šartúní, který pracoval pro tajné služby v Damašku a byl členem Syrské socialistické národní strany (PSNS). Tato prosyrská a protiizraelská formace byla založena již v roce 1932 a požadovala vytvoření tzv. Velké Sýrie, kam by patřil Libanon, Sýrie, Irák, Jordánsko, Palestina a Kypr. Údajně za 380 tisíc franků umístil nálož v bytě svých rodičů právě nad místností, kde byl Bašír. Zařízení přivedl k výbuchu dálkovým ovládáním.
Po zatčení se k činu přiznal a obvinil „zrádného“ Džamáíla, že chtěl prodat Libanon Izraeli. Šartúní poté strávil bez procesu osm let ve vězení Rumíja, v říjnu 1990 byl v končícím chaosu občanské války osvobozen syrskou armádou a skryl se v Sýrii. V září 2011 v rozhovoru pro list Ravad potvrdil, že rozkaz k atentátu dostal od své strany. Události v Libanonu na začátku 80. let 20. století oživil před časem izraelský animovaný film Valčík s Bašírem.
