V prosinci 2010 zachytily fotoaparáty běloruských novinářů davy demonstrující proti výsledkům prezidentských voleb. Lukašenkův režim odpověděl bitím a zatýkáním.
„Na fotce vidíme zelený anton, který veze zadržené ze soudu do věznice. Stojí tu jejich příbuzní, kteří nevědí nic o osudu svých příbuzných,“ popisuje záběry běloruský překladatel žijící v Česku Sjarhej Smatryčenka.
Ve světě sbírají fotky ohlas, doma nikoli. Zabavené katalogy podle ideologického oddělení běloruské celní správy jsou nezákonné. Julia Daraškevičová o ně na běloruské hranici přišla během několika minut. „Přišel dopis, že údaje v katalozích neodpovídají státním normám. To jsou pravidla zavedená ještě za SSSR. Napsali, že ty katalogy musí zničit,“ vzpomíná organizátorka soutěže Belarus Press Photo Julia Daraškevičová.
Reportáž Pavly Sedliské
Proč fotky v katalogu porušují státní standardy a co to konkrétně znamená, odmítla běloruská ambasáda sdělit. Nemá prý dostatek informací. „Státní úřady v Bělorusku jsou velmi citlivé na dokumentární svědectví akcí ukazujících nějaké nepříjemné momenty pro vládu,“ dodává Smatryčenka.
V Bělorusku, kde přes osmnáct let vládne prezident Lukašenko, jsou úřady citlivé i na jiné tiskoviny. Vydavatel nezávislého časopisu Arché přišel před několika měsíci o 6 000 výtisků, úřady mu zablokovaly i účet.
