Dramatické zdržení se sice nakonec nekonalo, přesto si ale Češi užívali členství plnými doušky o tři měsíce později, než zněl prvotní slib. Evropská unie totiž původně předpokládala, že desítku nováčků včetně Švýcarska do schengenského prostoru zapojí už v říjnu 2007.
Dosavadní už tak rozsáhlá databáze SIS I, kde policejní složky a ostatní úřady patnácti „starých“ států shromažďovaly informace o osobách vstupujících do jednotlivých zemí, ale nebyla na příliv nových zemí připravena. Evropské orgány se tudíž raději rozhodly vytvořit zcela nový systém - SIS II - tedy přesně ten, který teď v roce 2013 startuje.
Už v průběhu roku 2006 ale Evropská komise začala opatrně připouštět, že se přípravy na jeho zavedení kvůli technickým obtížím zpožďují. Hraniční kontroly pro nové členy EU bude tím pádem možné zrušit nejdřív v roce 2008, znělo z Bruselu; některé odhady dokonce mluvily o termínu 2009. Mezi tuzemskými politiky tyto zprávy působily jako červený hadr – volný pohyb po Evropě bez kontrol byl jedním ze slibů, kterými své voliče přesvědčovali k podpoře vstupu Česka do EU.
Technika nebo politika?
„Nelíbí se nám to, je to pro nás zklamání a považujeme to za nepochopitelné,“ vyjádřil své rozpaky německému protějšku tehdejší ministr zahraničí Alexadr Vondra s tím, že dosavadní vysvětlení, že včasnému rozšíření Schengenu brání technické důvody, je nedostatečné a neuspokojivé. Český velvyslanec EU Jan Kohout zase EK obvinil, že důvody skluzu podle něj nejsou technické ale politické. „Komise nám řadu let poskytovala zavádějící informace,“ prohlásil pro Lidové noviny. K Čechům se pak v jejich nařčení z politických motivů - přání podržet si nad nováčky ještě nějakou dobu kontrolu - přidali i ostatní země visegrádské čtyřky.
Vážnému rozkolu mezi novými a starými členy rozšířené pětadvacítky nakonec zabránilo Portugalsko, země, která měla zrovna v termínu slibovaného rozšíření převzít předsednictví celé unie. Dva týdny před klíčovým summitem evropských ministrů vnitra Portugalci přišli s jednoduchým návrhem - starý SIS I nastavíme tak, aby se mohl rozšířit o nováčky, a SIS II budeme připravovat souběžně.
Nový systém SIS II má mimo původních dat obsahovat i informace o osobách, na které je vydán evropský zatykač, o podezřelých z terorismu, popřípadě o dětech unesených mimo EU jedním z rodičů. Systém by měl také zvládat zpracování biometrických údajů. Kvůli pašování kradených aut by do něj měly mít přístup také úřady registrující vozidla.
Sbírka na Britské ostrovy
Češi společně se Slováky, Maďaři a Slovinci na návrh nadšeně kývli i přesto, že to pro ně znamenalo náklady zhruba 200 milionů korun. Investice totiž představovaly jen asi polovinu celkových výdajů vynucených více než ročním zpožděním. Český stát by například musel déle na hranicích ponechat 600 policistů, kteří měli být přesunuti jinam.
Modernizace staré databáze měla podle plánů dohromady přijít na částku 3,7 milionu eur, o kterou se měly podělit všechny státy EU. Hlavu proti tomu si ale postavili Britové a Irové, kteří dodnes jako jediní z původních států EU nejsou členy schengenského systému. Britská delegace vedená Tonym Blairem byla tehdy kvůli několika stům tisícům eur - a v rozporu se svojí dlouholetou verbální podporou rozšíření EU o postkomunistické státy - dokonce ochotna blokovat přijetí nováčků do Schengenu.
Spor v posledních minutách vyřešila nabídka nováčků, kteří se o britský a irský podíl podělili. Česko na to muselo z rozpočtu vytáhnout necelé tři miliony korun.
Česká republika vstoupila do schengenského prostoru bez vnitřních hranic spolu s Estonskem, Litvou, Lotyšskem, Maďarskem, Maltou, Slovenskem, Slovinskem a Polskem 21. prosince 2007, kdy byly pro ně otevřeny pozemní a námořní hranice. O tři měsíce později v rámci „Schengenu“ odpadly i kontroly na letištích.
