Washington - Pošta ve Spojených státech prochází krizí. Prodělává a musí zavírat pobočky. Dokonce se zvažuje její privatizace. Evanu Kalishovi ovšem není osud pošty lhostejný. Křižuje proto Spojené státy a snaží se zachytit co nejvíc příběhů jednotlivých úřadoven.
Americká pošta zkomírá. Díky nadšencům ale nebude zapomenuta
Kalish ví, že jednotlivé pošty nezachrání. Objíždí je ale jednu po druhé a fotí. Už navštívil přes pět tisíc poboček - téměř šestinu všech poštovních úřadoven v Americe. „Když mám dobrý den, jsem schopen denně navštívit 25 až 30 pošt,“ vypráví Evan.
Vášeň zdědil po otci, ale už teď ho v objemu předčil. Města si vybavuje podle toho, jakou mají poštu: „Já jsem navštívil jednu poštu v roce 2010. Můj otec a já jsme získali různé typy poštovních razítek - červené a černé. Ale když se podíváte hodně zblízka na mezery mezi písmeny a na to, že na obou chybí kousíček písmena R, zjistíte, že to je úplně stejné razítko použité v rozpětí 40 let, které jsme s otcem získali nezávisle na sobě.“
Jeho příběh jakoby dokládal i zkostnatělost samotné pošty. Společnost prodělává miliardu dolarů měsíčně, vyplácí obrovské důchody bývalým zaměstnancům a v souboji s konkurencí ztrácí dech. „Lidé platí své účty přes internet. Je to jednoduché a zadarmo. My nemůžeme fungovat zadarmo,“ argumentuje generální ředitel americké pošty Patrick Donohue.
Pošta znamenala v Americe vždy něco víc než jinde. Je zakotvená v ústavě, pomáhala demokracii, propojila kontinent. „Kromě vás a příjemce si to, co jste napsal, nikdo nemůže přečíst. A jestli sledujete zprávy o Národní bezpečnostní agentuře, tak víte, proč je to důležité,“ vysvětluje Kalish.
Hlavní pošta ve Washingtonu fungovala 70 let. Dnes už je z ní jen muzeum s nostalgickým nápisem Posel soucitu a lásky, služebník odloučených přátel. Do budoucna pošta nesází na romantiku, ale na spotřebu - v zemi, která čím dál víc nakupuje přes internet, ji může zachránit právě dodávání balíků.
Reportáž Martina Řezníčka (zdroj: ČT24)