Mnichov – Dosud neznámé výpovědi, které mohou vést k přehodnocení zatím nejhoršího atentátu v poválečných dějinách Německa. Pětice neznámých svědků nabídla svá svědectví k bombovému útoku na mnichovském Oktoberfestu v roce 1980. Nové informace by podle náznaku německého tisku mohly definitivně vyvrátit teorii o činu osamělého útočníka. Mnichovský právník Werner Dietrich už připravuje směrem ke státnímu zastupitelství žádost o revizi.
Oktoberfest 1980: Obrátí nová svědectví verzi atentátu naruby?
Při výbuchu trubkové bomby, nastražené v koši poblíž hlavního vchodu, zahynulo 13 lidí a další více než dvě stovky byly zraněny. Za jedním z nejhorších útoků svého druhu v německé poválečné historii stál teprve 21letý neonacista Gundolf Köhler. Zda jednal sám či ve spolupráci s dalšími komplici se od něj policisté nikdy nedozvěděli, neboť na místě také zemřel. Bomba totiž vybuchla dříve, než očekával, a nestihl se tak vzdálit dostatečně daleko.
Oficiální vyšetřování bylo ukončeno po dvou letech. Kriminalisté dospěli k závěru, že jediným pachatelem smrtícího útoku byl samotářský podivín. Přesto se od počátku vyskytovaly pochybnosti, zda mladý student geologie z města Donaueschingen jednal sám. Pozůstalí po obětech i aktivisté z řad zákonodárců či právníků se proto opakovaně pokoušeli vyšetřování mnichovského atentátu znovu otevřít. Zatím se jim to nepodařilo, ale ani tři desetiletí po výbuchu se svého záměru nevzdávají.
Právě Dietrich zastupuje desítky osob, které při incidentu přišly k těžkým zraněním. Jedna z nich má dodnes na svém těle neblahé památky – úlomky bomby v rameni či na hýždích. Nyní svolila k tomu, aby je lékaři z těla odstranili a umožnili tak po letech znovu případ otevřít.
Zástupce obětí z roku 1980 navíc vytahuje další trumf – dosud neznámé svědky, kteří by do případu mohli vnést zcela nová fakta. Jedním z nich je policista, který osudného dne – 26. září 1980 chvíli před atentátem jasně viděl pachatele, jak diskutoval v autě s dalšími dvěma osobami. Poté prý vystoupil z vozu a rovnou přešel k odpadkovému koši, kam podle vyšetřovacího spisu umístil bombu. Po výbuchu byl zmíněný policista krátce v bezvědomí. Přežil pouze díky tomu, že osoba stojící před ním na něj spadla a zakryla ho. K výpovědi se nyní přihlásilo dalších pět svědků, kteří stáli taktéž jen několik metrů od výbuchu.
S velmi podobnou verzí přitom policisté operovali díky výpovědi klíčového svědka Franka Lauterjunga. Ten několik dní po atentátu taktéž řekl, že si všiml Köhlera, jak zhruba půl hodiny před atentátem rozmlouvá s dvěma muži. Okamžitě se tak objevily spekulace, zda o tragickém činu věděl ještě někdo další. Právě Lauterjung mohl k případu vypovědět více detailů než kdokoliv jiný. Ačkoliv byl v době výbuchu jen několik metrů od detonace, přežil. Údajně díky „předtuše“, která ho přiměla v osudnou chvíli lehnout na zem a zakrýt se před největšími účinky bomby.
Lauterjung byl od atentátu oficiálně vyslýchán hned pětkrát. Otázku, zda za atentátem stál zoufalý čin jednotlivce, nebo organizovaný plán dalších, ale z jeho výpovědí nevyplynulo. Navíc už k tomu ani nedojde. Po dvou letech Lauterjung v pouhých 38 letech zemřel na infarkt.
Oficiální vyšetřování případ uzavřelo s tím, že šlo o individuální čin osamělé osoby. Spis například nijak nespojuje osobu Köhlera s neonacistickou skupinou Wehrsportgruppe Hoffmann. Ten se přitom několikrát zúčastnil jejich setkání.
V době atentátu skupina kolem Karl-Heinze Hoffmana už oficiálně neexistovala. O několik měsíců dříve totiž úřady činnost zhruba čtyřsetčlenného sdružení zakázaly. Vedlo je k tomu například objevení desítek zbraní, granátů či armádních uniforem v Hofmanově domě v Bavorsku. Skupinu navíc spojovaly společné konexe s podobnými organizacemi v Itálii, Rakousku, Belgii nebo Libanonu.