BLOG: Komunikace jako Achillova pata. Koronavirus, Evropská unie a její kritika pohledem politologa

V posledních dnech se potýkáme se dvěma extrémy, které můžeme vidět v hodnocení reakce Evropské unie na epidemii koronaviru. Ten první říká, že EU v tak vážné situace vlastně nic nedělá, a používá toto tvrzení jako důkaz zbytečnosti evropské integrace. Ten druhý tvrdí, že EU dělá tak málo, protože k opravdové reakci nemá kompetence. Ty leží v rukou členských států. Bližší pohled je o něco komplikovanější. A je dobré ho připomenout zvlášť v českém prostředí, kde často platí, že EU je terčem povrchní kritiky.

EU bojuje už několik let s krizí legitimity. Ta je neodmyslitelně spojená s důvěrou a postojem veřejnosti. Veřejnost totiž oprávněně očekává, že Unie bude schopna reagovat na globální výzvy, mezi něž současná epidemie bezesporu patří. Vždyť i unijní lídři často prohlašují, že právě to je jedním z důvodů, proč je Unie důležitá a proč má smysl.

Je pravda, že EU skutečně nemá silné kompetence v oblasti zdravotnictví a vnitřní bezpečnosti. A řada expertů na to správně upozornila. To jí ovšem na druhé straně nebrání v tom, a bavíme se zejména o Evropské komisi, aby podnikala podpůrné aktivity směrem k členským státům. Aby upozorňovala na to, že vlastně řadu věcí dělá, a především to dokázala veřejnosti srozumitelně prezentovat. V opačném případě nabude po této dekádě velká část (nejen českých) občanů dojmu, že EU krize skutečně „neumí“.

Z tohoto náčrtu vyplývá, že na reakci EU na dnešní krizi můžeme pohlížet skrze dvě problémové roviny.

Slabá harmonizace aktivit členů

První rovina spočívá ve slabé harmonizaci aktivit členských států. Unie se může i přes chybějící kompetence scházet, jednat a pomáhat jednotlivým vládám v boji proti epidemii. EU je logicky aktivní především v ekonomické oblasti, což ale může přispívat k dojmu, že v ostatních oblastech není až tak důležitá. A že finanční pomoc Unie je něco, co je nyní sekundární, protože aktuálně bojují členské státy především za ochranu zdraví svých občanů.

EU přitom může v rámci podpory pomáhat společnými nákupy ochranných prostředků, jejich logistikou a distribucí pomoci, koordinovat repatriaci unijních občanů či masivněji podpořit výzkum v boji proti koronaviru. EU má pod sebou také Evropskou lékovou agenturu, která může být aktivní v tom, aby se na trh rychle dostaly některé experimentální či inovativní léky, a usnadnit jejich dovoz, případně vývoj.

I když si Unie uvědomila rozsah krize později, řadu z výše zmíněných věcí už dnes dělá. Problém je v tom, že o tom málokdo z širší veřejnosti ví.

Komunikace jako Achillova pata EU

To souvisí s druhou rovinou, která se týká komunikace, jež je očividně Achillovou patou Unie. EU se ukazuje být jako příliš uzavřená do sebe, jako by nevnímala, co se aktuálně děje v členských státech. A jaké hrozbě Unie jako celek čelí. Dobře to lze demonstrovat na Evropské komisi a její předsedkyni.

Místo intenzivního informování o aktivitách, které Unie podniká, a uklidňování občanů, volá Ursula von der Leyenová na vrcholu pandemie po otevření hranic. Je určitě dobré upozorňovat na to, abychom ani v krizi nezapomínali, že existují základní unijní principy. Ovšem občan, který žije v pocitu vlastního ohrožení a v nouzovém stavu, jaký často za celý život nezažil, musí nabýt dojmu, že předsedkyně Komise žije v jiné realitě. Anebo že má velmi špatné PR oddělení.

Pokud se krizový tým pod jejím vedením schází denně, měl by být současně schopen každý den vystupovat s jasně sdělitelným poselstvím, co konkrétně v boji proti koronaviru dělá.

Není těžké si představit, že Komise vydává pravidelná prohlášení, jednotliví členové aktivně vystupují v médiích, jak ve svých resortech přispívají ke zvládání krize či jak komunikují s postiženými členskými státy. Také využití komunikačních kanálů jednotlivých komisařů se státem, který je nominoval, může být prostředkem, jak přiblížit veřejnosti v mateřském jazyce té které země, co se v Bruselu děje.

  • Autor textu je politolog. Působí na Západočeské univerzitě v Plzni.

Debata o tom, že EU nemá k vlastnímu boji s pandemií dostatek pravomocí, je tak vlastně zástupná. Dělá toho poměrně dost, ale mohla s tím začít už dříve. A hlavně musí zapracovat na vlastní prezentaci. I s omezenými kompetencemi – jak se nakonec ukazuje, pokud se podíváme na seznam unijních aktivit, může dosáhnout viditelných úspěchů.