Andělský kemp v Jiřetíně nabízí dětem odsouzených rodičů zábavu, sport i pochopení

V Jiřetíně pod Jedlovou na Děčínsku se letos koná Andělský kemp pro děti odsouzených rodičů. Letní tábory pořádá spolek Mezinárodní vězeňské společenství pátým rokem. Děti jsou v kolektivu, který prochází stejnými nebo podobnými problémy, navíc si mohou kdykoli o svých strastech popovídat s pracovníky i s ostatními vrstevníky.

Rodiny, které se potýkají s tím, že je jeden z jejích členů ve výkonu trestu, se často dostanou do finančních potíží, mnohdy se kvůli tomu nemohou dostat ani do věznice na návštěvu. Některé řeší problémy s bydlením nebo s nedostatkem jídla.

„Tento tábor je pro děti úplně zdarma. Vybíráme peníze od dárců v průběhu celého roku, aby sem mohly jet, protože ty děti by neměly šanci, rodiny nemají peníze,“ řekla zástupkyně ředitele spolku Mezinárodní vězeňské společenství Žaneta Dvořáčková.

Děti odsouzených rodičů se navíc většinou straní kolektivu, jsou šikanované nebo se obávají o svém rodiči mluvit. „Nejvíc převládá smutek z toho, že rodič je pryč, a i když spolu třeba neměli úplně dobré vztahy, tak jsou děti z odloučení smutné,“ popsala Dvořáčková.

První místo, kde děti mohou o problémech mluvit

Andělský kemp představuje většinou první místo, kde mohou školáci mluvit i s někým dalším, kdo má rodiče také ve vězení. „Některá trápení jsou hodně podobná, mohou je sdílet nebo se povzbuzovat,“ doplnila Dvořáčková s tím, že je tomu uzpůsoben i táborový program. Děti mají různé workshopy a sportovní aktivity.

„Dbáme na to, aby se tu cítily v bezpečí, aby se cítily hodnotné, protože to, že mají rodiče ve vězení, neurčuje jejich hodnotu, oni nemohou za to, že se narodily do takové rodiny,“ poznamenala. Ambassadorkou kempu je moderátorka České televize Barbora Černošková.

Spolek zajišťuje potraviny, půjčuje elektroniku

S rodinami se snaží být spolek v kontaktu i po skončení tábora, nabízí třeba pomoc přes potravinovou banku. Náročná byla pro rodiny i pandemie, protože kvůli koronaviru byly ve věznicích návštěvy zakázané.

„Některé měly skypové rozhovory, což zase bylo dobré třeba v tom, že si mohly volat s celou rodinou. Pro některé děti to bylo horší, protože se nemohly rodiče dotknout,“ doplnila Dvořáčková. Spolek půjčoval pro tyto potřeby elektroniku, zajišťoval i notebooky, které děti potřebovaly k distanční výuce.