Dvě dominanty beskydského vrcholu Pustevny, Libušín a Maměnka, slaví 120 let od svého otevření. Zdobné dřevěné stavby architekta Dušana Jurkoviče se momentálně vrací do své původní podoby. V případě Libušína je to však o něco složitější, protože se musí postavit celý znovu. Dříve hojně navštěvovanou útulnu totiž před pěti lety kompetně zničil požár.
V polovině 18. století byla nedaleko první dřevěné radhošťské kaple zřízena poustevna pro jednoho poustevníka, právě ta dala název dnešnímu místu, které je vyhledávaným cílem turistů hlavně ze Zlínského a Moravskoslezského kraje.
Pustevny byly tak atraktivní, že bylo potřeba začít řešit i zázemí pro návštěvníky. Začaly tak vznikat první horské hotely a ubytovny. Jako první byla postavena v roce 1891 útulna Pústevňa, hned vedle ní se o tři roky později otevřela útulna Šumná.
Turistů však neustále přibývalo a členové frenštátského spolku Pohorská jednota Radhošť se rozhodli zvýšit ubytovací a pohostinské kapacity. Proto nechali vybudovat další dvě útulny, které navrhl slovenský architekt Dušan Jurkovič ve slohu lidové secese. Libušín a Maměnka se s velkou slávou otevřely v roce 1899.
Dřevěné stavby se během let pomalu dostávaly do havarijního stavu, s nápadem na kompletní rekonstrukci Maměnky a Libušína přišlo v osmdesátých letech Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Opravu se podařilo zrealizovat v roce 1995, o čtyři roky později byla otevřena restaurace Libušín a v roce 2003 pak hotel Maměnka.
Libušín lehl popelem
V noci z 2. na 3. března 2014 však přišly Pustevny o jednu z nejznámějších staveb. Technická závada způsobila rozsáhlý požár útulny Libušín, který zničil nejenom samotnou stavbu, ale také spoustu cenných děl, která byla uvnitř.
Odborníci teď budují Libušín znovu a od základů, stavba by měla vyjít na sto milionů korun. Objekt bude mít mírně jiné barvy, vrátí se do podoby z roku 1925, kdy byly dostavěny všechny jeho části. Tělo Libušína bude světlejší, změní se i odstíny barev, například červená nebude tak výrazná jako dříve.
Restaurátoři se snaží být maximálně přesní, obnově předcházel pečlivý průzkum původní dokumentace. Práce na zevnějšku Libušína musí řemeslníci stihnout do začátku zimy, na počasí v horách se totiž nedá spoléhat ani uprostřed léta. „Třeba v pondělí pršelo, tak není možné natírat, protože je to lehce navlhlé,“ řekl ředitel Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm Jindřich Ondruš.
Na Pustevnách se momentálně opravuje i útulna Maměnka. Práce na obou legendárních dřevěných stavbách se už pomalu blíží k cíli. V zimě budou ještě řemeslníci pracovat na interiérech a s příchodem jara by se měly Maměnka i Libušín otevřít návštěvníkům. Mohlo by to být v den výročí požáru Libušína.
Na obnovu přispěli také lidé ve veřejné sbírce. Vybralo se dohromady deset milionů korun, což je desetina celkových nákladů na stavbu.
- Dušan Jurkovič se narodil 23. srpna 1868 v Turé Lúke a zemřel 21. prosince 1947 v Bratislavě. Byl to slovenský architekt, návrhář nábytku a etnograf a byl výrazným představitelem secesní architektury. Vytvořil velice osobitý národní styl, výrazně ovlivněný lidovou architekturou. Inspiraci hledal i u anglického hnutí Arts and Crafts.
- V letech 1884–1888 studoval na Státní uměleckoprůmyslové škole ve Vídni. Po návratu do Martina spolupracoval s lidovými tesaři z Oravy u stavitele Bully. Poté odešel pracovat do Vsetína, kde u stavitele Michala Urbánka studoval valašské lidové stavby. S Michalem Urbánkem navrhoval valašskou dědinu a další folklórní stavby pro národopisnou výstavu v Praze.
- Od roku 1896 působil Dušan Jurkovič jako samostatný architekt v Brně. Za I. světové války realizoval řadu vojenských hřbitovů v lidovém stylu v polské Haliči. Roku 1919 se stal přednostou Památkového úřadu v Bratislavě.
